Sídlo klanu Kuga

Toto sídlo vlastní lékařská rodina s dcerou Natsuki. Jedná se o docela rozlehlé sídlo s velkým množstvím obytných prostorů, vlastním tréninkovým dojo a rozlehlou japonskou zahradou, kde se dá krásně odpočívat.

Překvapivě jsem byla ráda že ze mě tu peřinu strhnul mohla jsem se zase nadechnout ani jsem se nestihla vspamatovat a spadl na mě pro změnu on. Au. Řekla jsem trochu vyčítavě. Bolelo mě břicho od smíchu a moje rána se zase ozvala a teď tohle. Pomalu jsem se posadila, položila si jeho hlavu na klín a začala ho hladit po vlasech. Ty máš energie na rozdávání. Zasmála jsem se a seskočila si z postele na zem pro peřinu. Když jsem si zase sedla na postel hodila jsem mu peřinu přes obličej a lehla si jen tak bez peřiny.

Po tom všem co se událo mi najednou klidná vzala hlavu a položila si ji na klín. Nechal jsem jí, byl to přijemný pocit takhle se jí odevzdat aspoň na takovéto rozmazlování. K tomu všemu dodala větu o tom kolik mam energie... Pravda je, že energie zase až tam moc nemám kvůli tréninku, ale byl jsem rád s ní a než se uklidnil tak mě nenapadlo nic takového jako je nedostatek energie. Z ničeho nic se zasmála, asi ji něco napadlo, protože ihned potom skočila pro peřinu, kterou po mě okamžitě švihla. Potom si lehla vedle mě na peřinu a jen tak si lehla zády ke mě a bez peřiny či polštáře. Chtěl jsem jí trochu pozlobit, zajel jsem jí rukou pod její košilku a lehounce konečky prstů ji hladil po zádech, aby jí to spíše lechtalo než aby si to užívala.

Co to ... Otočila jsem se na něj a chvíli pozorovala jak tam jen tak leží. Vytáhla jem mu ruku zpod mé košilky, otočila se k němu čelem a sebrala mu peřinu. Tahle je moje. Zasmála jsem se a hodila ji přes sebe v tomhle modelu přecejen moc teplo nebylo. Vzala jsem jeho ruku do dlaní a položila si ji na tvář do které mi spadaly pramínky vlasů. Už mě nelechtej. Řekla jsem po chvíli se smíchem.

Chňapla mi ruku a vytáhla ven, následně mi okamžitě vzala deku. Mimochodem? Neměli by tu ty deky bejt 2? zeptal jsem a přitulil k ní pod deku. Šak si nemysli že bude jen tvoje. Pak mi vzala ruku a přiložila na její teplé červené tvářičky. Levou rukou jí vzal pramínek vlasů z její tváře a dal jí ji ho za ucho jak to vždy dělávala ona. Pohladil ji a přitiskl se k ní víc. Kvůli té nové malbě na zdech jsme museli větrat, takže zima byla pořádná... Taky jsme doufali že ještě nezačne pršet, to by byl konec...
Co za to když tě nebudu lechtat? vyplázl jsem na ní jazyk.

Záleží na tom co bys chtěl. Odpověděla jsem a vypláznutí jazyka mu oplatila.

Toť zajímavá otázka... odpověděl jsem zamyšleně.A kdy se poučíš nechat ten jazyk tam kde má bejt? A co kdybych se zeptal já... Já odpověd nevím ale ty třeba jo. Oba jsme tak trochu na sebe jenom vyplazovali jazyky.

Přitulila jsem se k němu a políbila ho stejně jako před chvílí v obýváku. Bude to stačit? Zeptala jsem se se šibalským úsměvem.

Jakmile se přiblížila a začala opakovat tu zcénku z obýváku byl jsem doma... Na její otázku jsem neodpověděl horší No... nevím nevím.... Ten její pohled mě působil dost odvážně a takovým zajímavým pocitem. Co myslíš ty? Bude?

Doufám že ano. Řekla jsem se smíchem, i když jsem tak nějak tušila že to nebude ani v nejmenším stačit.

Hm... Tak jak myslíš no... asi jo no... Pak jsem se k ní přiblížil Ale až po tom, co ti to vrátim. tentýž polibek jsem jí znovu vrátil, sic o chlup delší a vášnivější. Ruce jí stiskli a ješte víc přiblížili k sobě.

Já věděla že ti to stačit nebude. Začala jsem se smát a víc se k němu přitulila protože oknem sem právě pronikl velmi studený vítr.

Vyrušila nás zima co přicházela z od otevčených oken. Možná nakonec nebyl ten nejlepší nápad spát tady... Pod tou peřinou jsme byli na sobě namáčklý jak sardinky... Ale nemůžu tvrdit, že to nebyl přijemný pocit, právě naopak... Sevřel jsem jí v náručí ještě víš a pomalu zavíral oči.

Trochu jsem se nadzvedla na ruce a sledovalaho jak usíná. Potom jsem se přes něj natáhla pro druhou peřinu a předodila ji přes něj aby mu nebyla zima. Zachumlala jsem se znovu do své části peřiny a přitulila se k němu. Pomalu jsem v jeho náručí usínala.

Probudily mě kapky dopadají na mou tvář, které přilétly přes otevřené okno. Venku je asi pěkná vichřice pohlédl jsem na na okno a spatřil tu obrovskou kaluž pod oknem. Yuna pořád ležela přitisknutá na mě. Chvíli jsem jí pozoroval, pak jsem si vzpomněl na tu kaluž. Opatrně, abych ji nevzbudil posouval se po posteli a nakonec po 5 minutách i vstal, vzal hadr, vytřel kaluž a odplížil se do koupelny. Dal jsem si sprchu, vyčistil zuby a navštívil zase pokoj, kde se převlékl.
Když jsem měl ranní povinnosti za sebou všiml jsme si, že všichni ještě spí. Nechtěl jsem je rušit... Bylo hnusně, ale taky nuda... Ať si klidně spěj. Vydal jsme se do kuchyně vyžrat ledničku, završení bylo navštívení trénovací haly v Kuga domě. Jinak bych se asi unudil, vzal si Wakizashi, kunaie, shurikeny a vydal se trénovat.

Když jsem se konečně vzbudila byla jsem v posteli sama. Pomalu jsem se převlékla a nyvštívila koupelnu kde jsem vykonala raní hygienu a šla se nasnídat. Vypadalo to že nikdo až na Akia ještě není vzhůru tak jsem ho šla hledat. Prohledala jsem celý dům a nakonec ho našla v trénovací hale. "Radši ho nebudu rušit". Řekal jsem si pro sebe a potivhu za sebou zavřela dveře. Šla jsem na zahradu sice tam byla pořádná vichřice, ale trénovat se musí. Po chvíli překonávání silného větru jsem došla k malému zahradnímu rybníčku a na jeho rozbouřené hladině trénovala chůzi po vodě.

Trénoval jsem tvrdě, aby nemohl zase sensei nadávat jak sem neschopný...Bylo asi tak kolem jedné hodiny odpoledne, řek jsem si, že bych si mohl dát pauzu a podvat se jestli Yuna ještě spinká. Na půl cesty, tedy na zahradě v dáli jsem viděl liluetu postavy. Pomalu a potichu se přibližoval, kde jsem byl v dostatečné vzdálenosti všiml jsem že je to Yuna jak v tom vichru trénuje na tak trochu rozbouřeném jezírku. Chvíli ji pozoroval, byl jsem jí naprosto unešen, ale taky si asi neuvědomovala to co je tu zvykem... Je absolutně celá mokrá... Aby se nenachladila... Po chvilce když byla otočená zády jsem se k ní pomalinku a potichonku přiblížil za ní doprostřed jezírka a pokusil se jí vyrušit BAF!!!. Měl jsem praxi ze včerejšího tréninku, kdy sem se pokoušel i plížit k žábám okolo, aby si mě nevšimli.

Příšerně jsem se lekla, přestala se seoustředit a spadla přímo do jezírka. Drkotaly se mi zuby a zmodraly rty z toho jak ta voda byla studená. Okamžitě jsem z ní vylezla a vrhla se po Akiovi. Jak si to představuješ takhle mě strašit? Zeptala jsem se trochu naštvaně, ale i přes to se mi na tváři objevil mírný úsměv. Teď jsem zase celá mokrá. Založila jsem si ruce na prsou a čekala na odpověď při čemž jsem se klepala zimou.

Ve chvíli kdy sem na ní bafl zajela přímo do vody. Neudržel skoro na vodě jak sem se smál, ale už přecejen sem měl v tom trochu praxi takže sem se držel spíše tak reflexivně. Když vylezla došel sem za ní na břeh. Byla už úplně durch promočená, drkotaly se jí zuby, celá se třásla a zmodraly jí rty. Vyslech jsem si její tak trochu... no.. jak to nazvat.. "vynadání". No.. Protože a jelikož si k tomu přímo vybízela... Promiň. Políbil jsem jí na její modré a třasoucí se rty. Odpustíš mi? pousmál sem se na ni.

Jeho rty mi najednou přišli tak horké nejspíš to bylo tím že jsem byla jako jedna velká kostka ledu a on byl ještě vyhřátý z domu. Jeho polibek jsem mu neoplatila s dalším závanem větru mi ještě víc ztuhly rty nebyla jsem schopná jimi skoro vůbec pohnout. Ještě si to rozmyslím. Odpověděla jsem s pokusem o úsměv což v téhle chvíli vypadalo spíš jako úšklebek a velmi pomalu se vydala proti silnému větru zpět do domu.

Tím polibkem vypadala ještě více ztuhlá, potom se jenom pousmála, nebo aspoň to tak vypadalo a vydala se zpět k domu. Přiskočil jsem k ní, sebral ji zezadu a rychle s ní běžel domu. Položil jí na gauč a šel připravit nějaký ten čaj na zahřátí jejího studeného tělička.

Najednou mě Akio v půli cesty k domu chytil do náručí a nesl domů. Vděčně jsem se k němu přitulila a objala ho kolem krku. Položil mě na pohovku a odběhl do kuchyně. Já si mezi tím sundala mokré oblečení a schovala se pod deku.

Přišel jsem zpět k ní Earl Grey? Mohl by být? My lady?. V předklonu a s rukou za zády jsem tam stál a čekal na odpověď.

Jistě děkuju moc. Usmála jsem se na něj a natáhla se po čaji přičemž jsem si dala záležet na tom aby ze mě deka nesklouzla. Nakonec moje ruka vypadala jak had plížící se z úkrytu. Napila jsem se čaje a protože jsem byla zmrzlá spálila jsem si jazyk. Au. Vyhrkla jsem a položila čaj na stolek.

Není zač začal jsem se smát a pozoroval její ruku jak se pomalu blíží pomalu s hrníčku. Prosímtě... neprožívej to tolik. Dál se smát... vrchol byl, když si nakonec po té vší opatrnosti ještě spálila jazyk. Skoro jsme se neudržel a vyprskl smíchy. Potom jsem vše odnes a vrátil jsem se do obýváku, položil čaj na stolek a šel zapálit oheň do krbu.