Jezero Kiri

Natsuki

Koukla jsem se na ty dvě a vyprskla smíchy. Nami prosím zkus dojít dnes na noc domů, řekla jsem už s vážnou tváří. Pohladila jsem Ataru po ruce. Jdu taky trénovat dobře se tu bavte. Ani jsem se nesnažila zakrýt, že se holkám posmívám. Kousek jsem poodešla, ale jen tak daleko, abych si mohla užívat to divadlo.

Shiryuu Nao

Sledovala jsem senseie, jestli to opravdu myslí vážně a můj výraz dokonale tuto myšlenu vyjadřoval.
"Heh...to si děláte srandu, ne?" Přelétávala jsem pohledem ze senseie na Nami a zase zpátky. Senseiův výraz mě utvrdil v tom, že si srandu nedělá a já přemýšlela, jestli ho s tím nemám poslat někam...pryč. Nijak jsem se k ničemu neměla a pořád jsem tam stála opřená o kopí se znuděným výrazem v obličeji a čekala, co vypadne z Nami. Pochybovala jsem, že s tím bude souhlasit. Pořád jsem se cítila klidně a senseiova poznámka o akademii mě absolutně nerozhodila. Jako bych na akademii někdy chodila...A stejně bych tam nešla, ani kdyby mi to nařídil.

Super....nemám čas dělat tu tyhle ptákoviny! Proč nemůžeme dělat něco prospěšného jako všichni ostatní?! Rozhořčeně jsem rozhodila rukama a otočila jsem se na Natsuki, která na mě mluvila. Hm..pokusím se, ale nic neslibuju nemám chuť potkat toho blba už tak budu mít jednoho celej den na očích. Nechtělo se mi zkoušet kolikrát mě Nao nechá zbuchnout na zem a tak jsem si znovu sedla a založila si ruce na hrudi, na znamení protestu. Bože tahle vesnice a lidi v ní...mělo mi to být jasné,že jsou tady všichni k ničemu, hned jak jsem uviděla tu jejich mizukage.

Svoje som povedal... ty aj ty tiež. Takže sa do toho pustite nech to máte čo najskôr. Potom začneme s inými vecami ktoré sa vám budú páčiť. Každý musíme v živote robiť aj to čo nás nebaví a nielen to čo nás baví. Takže hupsa do toho. povedal z milým hlasom a úsmevom na tvári. Otočil sa a mal to namierené k Natsuki. Tak ukáž či vieš urobiť svoj klon..

Natsuki

Ataru přišel skoro až ke mě, ať mu ukážu klon. Usmála jsme se. Jasný myslíš si, že s tebe zase budu mimo a nepůjde mi to. vytvořila jsme klon a ten se postavil před Ataru. Jsem šikovná co ? Řekl mu klon a rozesmál se.

O tom som ani v najmenšom nepochyboval zasmial sa a premeriaval si klon. No... tak to by šlo takže si pripravená na ďalšiu techniku?

Natsuki
Jo proč né, usmála jsem se na něj. Moc se mi nechtělo, ale stačilo, že mu odporují holky. Tak co bude? Zrušila jsem klon a mrkla na něj.

Bude to Suiton: Mizurappa tj. Vodná vlna. Sleduj... otočil som sa viac na bok a pomaly začal skladať pečate tak aby Natsuki stíhala. GIFSoup z úst mi vyletel prúd vody ktorý som po chvíli zastavil. Tak čo zvládneš to? Sústreď vodnú chakru do svojich úst a malo by to ísť.

Natsuki

Vypadá to docela složitě. Povzdechla jsem si. Ale časem to určíte zvládnu, usmála jsem se. Ukážeš mi ještě jednou ty pečetě?

Jasné znova zložil pečate a prúd vody nasmeroval na Natsuki. Prerušil ho Hups... prepáč asi som nedával pozor zasmial sa.

Natsuki

Byla jsem mokrá jak myš. Tak díky moc, rozesmála jsem se. To stačilo říct, že tu chceš být s holkama sám. Nemusel si mě zmáčet. Zhodnotila jsem stupeň promočení. No asi se půjdu převléct.

Načo? Teraz keď vieš klon tak ho pošli a ty nikam nemusíš chodiť. Alebo ti zbehnem ja po oblečenie? povedal ospravedlňujúcim tónom a to že mu to nevyšlo ako by chcel.

Natsuki

Jo, pošlu si klon a budu se tu převlékat jak? Zakroutila jsem hlavou. Tak si to tu z holkama užijte, vyplázla jsem na něj jazyk a vydala se domů.
(přesun)

Keď Nat odchádzala som si na nej všimol viac ako by asi chcela ale s tým sa už nič robiť nedalo. Tak sa skoro vráť zakričal keď odchádzala a obzrel sa na Nami a Nao.

Shiryuu Nao

Neříkala jsem nic a doufala jsem, že si ho Natsuki odtáhne někam pryč, abychom nemusely plnit jeho stupidní výmysly. Pozorovala jsem ty dva pořád opřená o kopí. Chtěla jsem trénovat techniku, která mi už celkem šla, ale kvůli senseiovi jsem nemohla. Chvíli jsem přemýšlela, jestli je sensei opravdu tak neschopnej, že svojí technikou zlil Natsuki, nebo jestli je to takovej perverzák. Vsázela jsem na obě možnosti. Natsuki odběhla a sensei tu bohužel zůstal. Super... Povzdechla jsem si a čekala, až nás začne sensei zase otravovat se svým trapným tréninkem důvěry.

Pozorovala jsem senseie jak tam vrká s Natsuki, z čehož se mi udělalo dost nevolno a tak jsem se radši otočila jiným směrem. Po chvíli Ataru zmáčel Natsuki a ta odešla pryč. Hmm třeba mezitím zapomněl na ten stupidní trénink a naučí mě něco užitečného. Pomyslela jsem si i když mi bylo jasné, že z toho břídila nic pořádného nedostanu. Achjo tohle je nuda... Povzdechla jsem si, lehla jsem si na záda a pozorovala jsem mraky nademnou.

Rozmýšľal som či mám radšej odísť alebo sa im venovať. Nakoniec povinnosť zvíťazila nad pocitom a tak som pomaly došiel až k nim a povedal Tak ako?

Shiryuu Nao

Znechuceně jsem se otočila k senseiovi, který zrovna dokráčel k nám a naprosto otráveně si povzdechla. Nami to už asi zabalila úplně, protože si lehla do trávy a ignorovala svět kolem sebe. Taky bych nejraději předstírala, že sensei neexistuje. Měla jsem odtud zmizet dřív, než se vrátil od Natsuki. Proboha...s tím neschopným perverzním hňupem jsme to fakt vyhrály...
"Tak jak?!" Zavrčela jsem nad jeho drzou otázkou. Jako by to asi nebylo na nás poznat, že nám je sensei i se svýma stupidníma návrhama na trénink, který je úplně k ničemu, totálně ukradenej. Věnovala jsem mu další nepříjemný pohled a nakonec jsem se mu chystala odpovědět.
"Nevím, co čekáte...Měl by jste nás učit něco pořádnýho." Odfrkla jsem si a tím mu dala najevo, že jeho "trénink důvěry" je naprostá hovadina, která je pod mou úroveň. Tohle snad bylo i pod úroveň Nami a to už bylo co říct. Opřela jsem se o strom a čekala, jestli nás sensei nechá na pokoji.

Ležela jsem dál v trévě a ignorovala senseie i když přišel k nám. Nakonec jsem se, ale musela zvednout abych se podívala jestli to opravdu myslí vážně a taky mě zajímala reakce Nao. Tak jak? Já vám řeknu jak...nebudu tady mrhat časem koukáním na to jak se tu naparujete před každou holkou, která vypadá že by byla svolná a nám naložíte stupidní trénink jenom abyste se nás zbavil... Sám dobře víte, že ani jedna z nás to dělat nebude...Sakra to v téhle díře není nikdo kdo by mi mohl pomoci s tréninkem? Naštvaně jsem nakopla hroudu hlíny ležící přede mnou.

Nao ako sa chce učiť niečo poriadne ani jednu základnú bleskovú techniku? zasmial sa alebo ju skôr vysmial. Nami ja sa nestarám čo robíš v súkromí tak sa nestaraj ani ty.. alebo sa mám začať starať? povedal prísne lebo nevedel čo ju zaujíma jeho súkromné veci. Fajn chceš tréning chodenie po stromoch a vode... ukáž sa. Nao to zvládla teraz je rad na tebe. povedal z povzdychom ze čo to dostal za dve bosorky

Shiryuu Nao

"Právě proto chci trénovat něco pořádnýho, abych se nějakou techniku naučila. Nemám zájem si tu hrát s Nami." Řekla jsem pevným, klidným hlasem. Senseiův tón jsem absolutně ignorovala...Od něj mě už nemohlo rozhodit nic, protože jsem si o něm myslela svoje...a nic pozitivního to nebylo. Už i Nami mi byla sympatičtější než on. Snesla jsem vedle sebe málokoho...ale se senseiem to už byl extrém. Lezl mi na nervy čímdál víc. Přestala jsem se o něj starat úplně a odešla jsem si sama trénovat. Dnes jsem měla v plánu se tu techniku naučit. Kopí jsem si položila pod strom a ty dva jsem už totálně ignorovala. Měla jsem teď na práci důležitější věci, než si jich všímat...
Při mém dnešním útoku na Nami se mi technika skoro povedla, ale pořád tomu něco chybělo. Bylo to slabé...Teď už jsem se začala soustředit a koncentrovat chakru. Věděla jsem, co udělat a pořád jsem si v mysli vybavovala blesky. Ty obdivuhodné a smrtelně nebezpečné, které tvořili celou moji podstatu. Představila jsem si draka...divokého a nezkrotného, který samotný blesk ztotožňoval a přesto byl v mých rukou jako poslušný beránek, kterého jsem ovládala, ale který si stále zachovával svoji úctyhodnost. S těmito myšlenkami a plně soustředěná jsem složila pečetě. "Raiton, Jibashi!!!" Měla jsem pocit, jakoby se drak z mé mysli vyrval i s technikou ven. Předtím jsem si připadala při technice spíš křečovitě, ale teď se ten pocit dal přirovnat spíš k volnosti. Z dlaní mi vyjely zářivé blesky a jejich výboje směřovaly do všech stran. Cítila jsem se i přes to všechno přirozeně. Nevím jak, ale asi jsem tomu přišla na kloub. Musela jsem se pořád dosti soustředit, abych techniku udržela, ale i tak jsem to považovala za velký úspěch. Rukama jsem udeřila do země, abych alespoń někam ten výboj nasměřovala. Blesky projely přes vlhkou trávu a narazily na protější strom. Skoro nic to s ním neudělalo, protože v tu dobu, kdy narazily, byly dosti slabé. Ze země, po které technika přejela se jen trochu kouřilo, protože to spálilo trávu. Celkem mě tento vcelku úspěšný pokus vyčerpal a já si potřebovala na chvíli sednout. Nebylo to ještě stoprocentní, ale o dost velký kus jsem pokročila. Zbývalo málo, abych techniku jako takovou zvládla kompletně celou. Těch několik dní tréninku se vyplatilo. Teď jsem si jen šla sednout pod strom, kde jsem měla kopí, abych si na malou chvíli odpočinula a následně zase pokračovala v úspěšném zvládnutí techniky.

ok no.. Konečně z něj vypadlo něco kloudnýho...tohle by neměl být problém...už jsem to cvičila s Natsuki a skoro se mi to povedlo. Nao si šla někam kousek od nás cvičit svoji techniku a tak jsem se vydala na místo, jim co nejvíce vzdálené a našla jsem si tam docela vysoký strom na kterém bych to mohla cvičit. Ok bude to stejné jako když jsem s Natsuki cvičila na vodě, akorát, že tady to bude lehčí. Mumlala jsem si potichu pro sebe. Koncentrovat čakru do noh a udržovat konstantní množství, aby mě to udrželo na kmenu toho stromu. Sundala jsem si meč ze zad a položila jsem ho na zem pod strom, aby mi nezavazel v tréninku. Stoupla jsem si pár metrů od stromu a projela jsem ho pohledem odspodu až nahoru. Dobře tak jde se na to. Přesměrovala jsem čakru do noh a rozeběhla jsem se po kmeni nahoru. Jelikož jsem předtím cvičila na vodě, šlo mi to celkem dobře, než jsem doběhla do půlky stromu. Ztratila jsem koncentraci, smýkla se mi noha a tak jsem byla nucena seskočit dolů. Hmm musím si dávat pozor, abych přidávala pořád stejnou část čakry..ani málo ani moc jinak to nepůjde. Znovu jsem se rozeběhla po stromě a tentokrát jsem se cítila více stabilně a tak jsem v půlce stromu zpomalila a vyšla nahoru pomalým krokem. Um..tohle je lehčí oproti chození po vodě. Říkala jsem si zatímco jsem slézala dolů. Přešla jsem k břehu jezera a pozorovala jsem hladinu zatímco jsem přemýšlela jak na to. Minule už jsem chvíli na hladině stála, ale pak jsem stejně zbuchla do vody. Nejspíš to chce jenom zkoušet jak to říkala Natsuki. Zavřela jsem oči a soustředila jsem se na proudění čakry, pak jsem jednu nohu položila na hladinu. Působila stabilně, ale když jsem na ni zatlačila a rozvířila vodu, po pár přicházejících vlnkách se propadla pod hladinu.Vytáhla jsem nohu a vytřepala jsem z boty vodu. Znovu jsem ji položila na hladinu a tentokrát jsem přidala víc čakry než předtím. Zatlačila jsem na hladinu svojí vahou a noha se zatím nepotopila. Nechtělo se mi přidávat i druhou nohu abych nespadla do vody a nenamočila se, ale nakonec jsem usoudila že mi nic jiného nezbyde. trochu jsem rozvířila vodu, abych zjistila jestli tam nohu udržím i když se změní podmínky. Když se na hladině začali objevovat vlnky, cítila jsem, že se mi noha potápí a tak jsem měnila koncentraci čakry tak dlouho dokud jsem neucítila, že nohu na hladině udržím i když se pod ní hýbe. Tak jo, možná už bych to mohla zkusit i s druhou nohou. Pomalu jsem zvedla nohu z pevné země a začala ji přesouvat na vodu. Spolu s ní se na druhou nohu přenášela i váha, což mě trochu vykolejilo, ale zatím se mi to povedlo ustát. Druhou nohu se mi povedlo postavit vedle té první a nespadnout. Oproti minule mě, ale naštěstí neshodily ani vlnky, které pobíhaly po hladině a já stála i když trochu strnule na vodě. Pokusila jsem se udělat krok dopředu, ale jakmile jsem se pohnula, ztratila jsem soustředění a spadla do vody. Sakra! Zaklela jsem jakmile jsem lezla z vody ven. Vylezla jsem na břeh a začala jsem si ždímat rukávy, zatímco jsem přemýšlela nad tím co jsem udělala špatně.

Natsuki

Poklusem jsem doběhla k jezeru. Viděla jsem Nami jak cvičí na vodě. Došla jsem k ni. Už ti to začíná jít. Usmála jsem se na ni. Možná se moc soustředíš na množství čakry, já se soustředím spíš na pohyb vody a přizpůsobení se mu. Usmála jsem se na ni. Sundala jsem batoh ze zad a vytáhla krabičku s obědem. Tady, najez se, pak ti to půjde líp. Podala jsem jí to i s hůlkama. Pokud chceš, budu to pak zkoušet s tebou, mrkla jsem na ni a rozešla se k Ataru. Tak jsem zpátky, vyplázla jsem na něj jazyk. Oběd, podala jsem mu jeho krabičku a hůlky. Ještě dám Nao a pak se přijdu najíst za tebou a Nami. Pak jsem se rozešla k Nao. Když jsem k ni došla, seděla pod stromem. Ahoj dračice, řekla jsem jí z vážnou tváří. Tady máš oběd, ať máš sílu trénovat. Položila jsem ho vedle ní a dál si jí nevšímala. Vrátila jsem se k Nami a mávla na Ataru, aby si šel sednout k nám. Dobrou chuť, popřála jsem jim a pustila se do svého jídla.

Potichu som prišiel k Natsuki a sadol som si vedľa nej a potichu povedal Ďakujem a dobrú aj vám a začal nie z príliš veľkou rýchlosťou jesť. Len tak raz za čas odjedal.

Shiryuu Nao

Nějakou chvíli jsem pozorovala Nami, jak se snaží chodit po jezerní hladině, ale nakonec mě to přestalo bavit, a tak jsem upírala svůj zrak spíš někam do prázdna. Ani nevím kdy, ale po nějaké době ke mě přikráčela Natsuki a donesla mi oběd. Pohlédla jsem na ni, ale nehnula jsem ani brvou, takže můj výraz zůstal pořád stejně prázdný, jako před chvílí. Její oslovení mě celkem překvapilo, ale než jsem stihla něco říct, byla pryč. S povzdechem jsem tedy otevřela obentó a vzala si hůlky. Celkem to voňelo, tak jsem ochutnala. Bylo to vážně výborné a já se to tedy rozhodla sníst. Rozhodně jsem si ani náhodou nepřipouštěla, že bych jí měla něco dlužit, nebo tak...Sama se mi rozhodla donést oběd, já po ní nic nechtěla. Pomalu jsem hůlkami ujídala z krabičky a pohledem sledovala klidnou hladinu jezera.