Jezero Kiri

Natsuki

Takhle? Promiň, ale jsem marnivá dívka, chtěla bych se se aspoň převléct, když už jdu s takovým fešákem na rande. Rozesmála jsem se.

Jasné nieje problém. Takže to bude najprv domov madam. zo smiechom sa poklonil. A chytil ju za ruku a čakal kým vyrazí prvá.

Natsuki

Usmála jsem se na Ataru, a vydala se k domovu.
(přesun)

Usmial som sa na ňu tiež a vyrazil za ňou. (Presun)

Než jsem stačila cokoli namítnout sensei už "odlítnul" za Natsuki. No bezva...neměla jsem vůbec chuť cvičit něco s Nao a tak jsem se vrátila pod strom pro svůj meč. Když jsem šla k ní, šla jsem velmi pomalu a přemýšlela jsem jak jí to říct. Nic mě nenapadalo a tak jsem se zastavila kousek od ní a nepřítomně na ni hleděla.

Shiryuu Nao

I když jsem ignorovala okolí, tak jsem pořád vnímala, co se kolem děje. Seděla jsem od senseie a ostatních dostatečně daleko na to, abych je neslyšela, ale taky dost blízko, abych je viděla. Netrvalo dlouho a odešli neznámo kam. Zůstala jsem tu u jezera jen s Nami, což taky moc výhra nebyla. Sledovala jsem klidnou hladinu jezera nejspíš celou dobu, dokud ke mě nepřišla Nami. Cítila jsem, že mi stojí za zády a zírá na mě, což mi nebylo moc příjemné. Nějakou dobu jsem ji tak nechala stát, ale potom mi to začalo opravdu vadit. Pomalu jsem k ní otočila hlavu a změřila si ji dost nepříjemným pohledem. Nakonec zůstal můj pohled viset na jejích očích a já ani o píď neuhnula.
"Máš v plánu mě tu zezadu celej den očumovat, nebo po mně i něco chceš?" Řekla jsem sebevědomě tónem, který z ní dělal idiota. Já si tuhle chvíli užívala, protože mi bylo jasné, že se musí cítit hodně trapně.

Hmm..přemýšlím jestli někdy nosíš kalhotky... Pokrčila jsem rameny a nahodila výraz jakože je to vlastně jedno.

Shiryuu Nao

Škubla jsem sebou, jakmile otevřela pusu a promluvila. Co si o sobě ta holka sakra myslí? Není jen malá...je i divná. Její otázka mě dostala do mírných rozpaků, které jsem ovšem pohotově skryla a teď jsem na ni jen překcvapeně zírala.
"Prosím? A na tuhle otázku jsi přišla sama? Seš trochu vadná...ne?" Můj překvapený výraz se už stáhl a nahradil ho můj obvyklý, lhostejný. Samozřejmě, že nosím spodní prádlo...Co je tohle za otázky? Ta holka vážně není normální...Musím si na ni dávat větší pozor...Bůhví, co je zač. Měřila jsem si ji pohledem a čekala, co z ní dál vypadne.

Já? Spíš ty když tě to tak rozhodilo... Pobavila mě její reakce a tak jsem na ni ještě chvíli s úšklebkem koukala. Vzpomněla jsem si na trénink, ale nevěděla jsem jak to říct, zrovna jí. No bezva musím tady ze sebe dělat blba abych se něco naučila..náš sensei je nanic. Um... "Sensei¨ Řekla jsem trochu ironickým hlasem. Mi řekl abych šla trénovat s tebou.. Nenapadlo mě co víc dodat a tak jsem jenom stála a čekala na její odpověď.

Shiryuu Nao

"Nevím, z jaké osady pocházíš, ale u nás není normální ptát se na tyhle věci" Odvětila jsem jí se znatelným výsměchem v hlase a snažila se jí dál nevšímat, což bylo nemožné, když n mě znovu promluvila. Lezlo to z ní jako z chlupaté deky, ale nakonec se vyjádřila. Pohlédla jsem se na ni a myslela si, že si dělá srandu. Netrvalo dlouho a nepříjemný úšklebek na mé tváři se rozšířil a já měla co děla, abych se nezačala smát. No jistě...sensei si odejde randit a mě nechá na krku tohle štěně? Snad si vážně nemyslel, že bych s ní dobrovolně trénovala...Baka, nejspíš nás chce mít z krku a modlí se, abychom se tu do zítřka navzájem zabily. Můj pobavený výraz se v mžiku stáhl a já se zase tvářila chladně a bez zájmu jako před pár minutami.
"Takže...kdyby ti sensei řekl, ať skočíš z útesu, uděláš to?" Můj tón hlasu byl pevně sebejistý a byl z něj znát jistý výsměch. Já si jen Nami přeměřovala pohledem a ani jsem nemrkla.

Achjo. Povzdychla jsem si. Mělo mi být jasné, že s někým tak omezeným jako jsi ty nemá cenu se bavit. Řekla jsem to tónem, jako by mi bylo líto, že je mentálně zaostalá. Velký kozy, žádnej mozek... Řekla jsem si spíše pro sebe když jsme se otáčela pryč. Hmm asi půjdu najít toho ignoranta.. Přemýšlela jsem kde by mohl být. Jelikož jsem jeho rozhovor s Natsuki moc neposlouchala nepamatovala jsem si co říkali. Um..zkusím se podívat domů...přece jenom už se připozdívá tak by tam mohli být. Vytáhla jsem z kapsy klíče, které jsem ještě neměla šanci použít. Zamířila jsem pomalým krokem k domu a Nao už jsem si dál nevšímala.
(přesun)

Shiryuu Nao

"Omezená?...říká ta, co se mě zeptala, jestli nosím kalhotky." Otráveně jsem si pro sebe povzdechla a jí už nevěnovala žádnou pozornost. Dokonce ani urážku od té malé krysy jsem nebrala vážně. Taková nicka mě rozhodně urazit nemohla, takže jsem si z ní nic nedělala. Nad její další poznámkou jsem se jen ušklíbla. Rozumu jsem měla rozhodně víc než ona, o čemž jsem se párkrát mohla i přesvědčit. Nemělo cenu si jí dál jakkoliv všímat, protože idiotovi nikdy nevysvětlíte, že je idiot. Naštěstí mě dál už nechala na pokoji a odešla pryč. Připozdívalo se, ale mě to nijak nevadilo a zůstávala jsem dál u jezera. Nakonec jsem si lehla do, ještě pořád suché, trávy a nějakou dobu se dívala na oblohu, dokud jsem nezavřela oči. Neměla jsem tu v úmyslu spát, jen jsem odpočívala a přemýšlela o nedávných událostech.

Natsuki

Přišla jsem k jezeru a uviděla Nao spát v trávě. Došla jsem k ní. Nao vstávej, trošku jsem s ní zatřásla. Tady nemůžeš spát, nachladíš se.

Shiryuu Nao

Z ničeho nic jsem cítila, jak semnou někdo třese. Okolo mě vládla černočerná tma a já slyšela z velké dálky nějaký hlas, který se stále přibližoval. Najednou jsem sebou cukla aprudce se posadila. S velkým zívnutím jsem si promnula pravou rukou oči a rozespale zamžourala na osobu, co tu semnou tak třásla.
"Huh? Sen?..." Ozvalo se další zívnutí a já s nakloněnou hlavou zírala na Natsuki, jako by se mi to pořád jen zdálo. Byla jsem tak nějak mimo, ani jsem nevěděla, že jsem spala. Ani teď jsem nejspíš nebyla tak úplně vzhůru.

Natsuki

Už to vypadalo, že se trochu probrala. Nao, vstávej, opět jsem s ní jemně zatřásla.

Shiryuu Nao

"Huh?!" Najednou jsem vyskočila na nohy, jakmile semnou zatřísla podruhé. Teď už jsem si byla vědoma toho, že jsem spala a taky toho, kdo mě vzbudil. Rozespalost ze mě okamžitě vymizela a já se rychle probrala.
"Nesahej na mě." Odvětila jsem, protože jsem nevěděla co říct. Samotnou mě překvapilo, že jsem usnula u jezera na trávě!, která byla pěkně vlhká. Až teď mi začala být pěkná zima. Nechápala jsem, proč mě noční chlad a vlhko neprobudili. Tohle se mi ještě nikdy nestalo.
"Ono už je ráno?!" Zamumlala jsem si spíš pro sebe a pak obrátila pohled k Natsuki.
"Ehm...Nechápej to špatně...já nespala!" Zatvářila jsem se příšerně vážně a sebejistě, abych dvým slovům dodala na věrohodnosti.

Natsuki

Samozřejmě že ne, usmála jsem se na ni. Nemáš chuť na čokoládu? Otevřela jsem krabici s čokoládovými bonbóny a nabídla Nao.

Shiryuu Nao

Tohle byla příšerná situace. Štěstí, že tu nikdo jiný nebyl a Natsuki asi neměla důvod někomu vykládat, že jsem strávila noc u jezera. Teď mi byla zima a musela jsem vůbec vypadat strašně. Chtěla jsem rychle někam odejít a dát se do pořádku, ale jakmile zmínila Natsuki jídlo, zadržela jsem. V břiše mi už kručelo, protože od včerejšího rána jsem nic nejedla. Přišla jsem tedy k ní a vzala si celou krabici s čokoládou.
"Hmm, když teda nabízíš." Odpověděla jsem a zkoumala čokoládové bonbony v krabici. Nakonec jsem jeden z nich ochutnala. Byly sice dobré, ale nemyslela jsem si, že čokoláda, i když celá krabice, zažene hlad. To už bylo pravděpodobnější, že se mi udělá špatně, ale riskla jsem to, i když jsem nebyla zvyklá jíst sladké. Poodešla jsem pár kroků a posadila se k nedalekému stromu, kde jsem si opřela i kopí. Postupně jsem ochutnávala různé čokoládové bonbony a nějak na Natsuki úplně zapoměla.

Natsuki

Nao vypadala že je hladová. Hmm čokolády se nenají. Vytvořila jsme klon a poslala ho zpátky do vesnice koupit jídlo a bundu, protože mi bylo jasné, že oblečení, které jsem nosila já, by si nevzala. Klon se rozběhl k vesnici a já poodešla trénovat.
(klon přesun)

Shiryuu Nao

Obsah bonboniéry mizel docela rychle, protože z velké krabice za tu chvilku zbyla ani ne půlka. Hlad to sice nezahnalo, ale bylo to dobré. Jen jsem doufala, že mě po tom nezačne bolet břicho. Nechápala jsem, co tím Natsuki sleduje, ale byla jsem zvyklá z dřívějších dob, že mě někdo neustále obsluhoval, takže jsem to brala automaticky a nevěnovala tomu žádnou větší pozornost.

Natsuki

Klon- Doběhla jsem zpátky k jezeru a přišla k Nao. Vzala jsem ji krabici s čokoládou a vrazila jí do rukou rámen a hůlky. Bundu jsem ji přehodila přes ramena. Není zač, usmála jsem se a odnesla čokoládu originálu.

Shiryuu Nao

"Hej, to je moje čokoláda!" Zaprotestovala jsem, když mi vytrhla bonboniéru z ruky. Moooooo... Povzdechla jsem si zdrceně a hned na to se nevěřícně podívala do dlaní, kam mi Natsučin klon položil misku s čímsi. Nejspíš to bylo jídlo, podle vůně. Jako bonus jsem dostala i hůlky a pustila se do jídla. Kdybych neměla tak příšerný hlad, tak bych se toho ani nedotkla...Vlastně bych se toho vůbec nedotkla, ani kdybych umírala hlady! Co se to semnou sakra děje?! Uvědomila jsem si ve chvíli, kdy jsem si cpala další sousto do úst. Tohle jsem nebyla já...Kam se poděla má hrdost? Najednou, jako bych se vzpamatovala, odložila jsem poloprázdnou misku i hůlky na zem a shodila ze sebe...bundu? Kdy se na mě zatraceně dostala bunda?! Zaklela jsem si pro sebe, protože jsem si ji předtím vůbec nevšimla. Konečně jsem opět nahodila svůj obvyklý výraz a začala se chovat jako Shiryuu. Vstala jsem, vzala si kopí a všechno, co mi Natsuki přinesla, zůstalo ležet u stromu. Nechápala jsem se...Proč jsem ji neodehnala rovnou? Pffffuuu... Povzdechla jsem si zdrceně. Nejspíš jsem se už nakazila tou jejich blbostí... Ztracená v těchle myšlenkách jsem upírala svůj pohled na jezero. Dokonce i zima mě už přešla.

Natsuki

Vzala jsem si od klonu čokoládu a začala ji pojídat. Klon se zatím vydal k Nao. Došel k ni. Ou, ty chuděrko ubohá, zatvářil se lítostivě a rozprskl se tak, aby ji co nejvíc pocákal.
Rozesmála jsem se. Položila jsem čokoládu a vrátila se k tréninku.

Shiryuu Nao

Zatnula jsem zuby, když se její klon schválně rozprskl přímo předemnou a celou mě zmáčel, ale nedala jsem na sobě své rozhořčení znát. Bez většího zájmu jsem se k ní otočila a ušklíbla se.
"Jediná ubožačka jsi tu ty. Heh...Nevím, co tímhle sleduješ. Nejdřív mi tu podlízáš, div se nepřetrhneš, a když ti to nevýjde, vylíváš si na mě svůj vztek z toho, že mi nestojíš ani za pohled?" Řekla jsem pobaveně arogantním a zároveň sebejistým tónem. Ano, opravdu mi přišla ubohá ona. Byla jsem celá zmáčená, a tak jsem zamířila domů se převléct a trochu se upravit. Přecijen jsem nemohla vypadat zrovna přitažlivě, když jsem strávila noc venku. Na Natsuki jsem se už ani nepodívala odkráčela si pomalým jistým krokem směrem k sídlu šermířů.
(přesun)

Natsuki

Jo přijdeš mi jako opuštěná chuděrka, ale zřejmě já nejsem ta, co by ti mohla pomoct, povzdechla jsem si v duchu. Vrátila jsem se k tréninku. Už mi to celkem šlo. Pokračovala jsem dokud se mi to nepodařilo, tak jak to mělo vypadat. Ještě jsem to několikrát zopakovala a vydala se domů. Rámen i bundu jsem chtěla nechat ležet tam, kde ji Nao odhodila. Nakonec jsem bundu pověsila na strom a odešla domů.
(přesun)