Jezero Kiri

Vzala jsem si od Natsuki oběd. Um..děkuju. Cítila jsem, že mám pěkně velký hlad a tak jsem začala hned jíst. Když přišel sensei a sedl si vedle nás, zvedla jsem s úmyslem si jít sednout jinam. Omluv mě Natsuki-san. Neměla jsem chuť pozorovat cokoli co by se tu mohlo dít. Došla jsem ke stromu kde jsem si nechala meč a tam jsem si sedla a dojedla oběd. sice jsem už neměla hlad, ale teď se mi chtělo spíš spát. Opřela jsem se o strom, zavřela jsem oči a odpočívala jsem.

Natsuki

Usmála jsem se na odcházející Nami. Pak jsem šťouchla do Ataru. Já jsem to vážně neotrávila, udělala jsem na něj psí oči. Nebo ti to nechutná?

Nie je to fakt dobré len akosi nemám chuť a ani náladu. pusmial sa aby ju ubezpečil že je to pravda a zahľadel sa kamsi do diaľky. Nič nieje také ako som si predstavoval...povedl ťažko a povzdychol si.

Natsuki

To tě tak trápí holky nebo já? Sedla jsem si k němu a bejmula ho. To bude dobrý, uvidíš. Usmála jsem se na něj.

Trafila si znova si povzdychol. No nič iné mi neostáva povedal už veselšie a usmial sa na Natsuki

Natsuki

Takže já? Usmála jsem se na něj. To jsem nechtěla, povzdechla jsem si. Položila jsem mu hlavu na rameno. Já se budu snažit tě tolik netrápit.

Nie, samozrejme že ti nie. Ty si moje slniečko. zasmial som sa na Nat. Následne sa oprela o moje rameno tak som si jednu ruku cez ňu prehodil. A ta večera platí... Teda ak máš ešte záujem.

Natsuki

Pokud ti to zlepší náladu půjdu ráda. Měla bych jít trénovat a ty za holkama, povzdechla jsem si. Zůstala jsem, ale opřená a čekala, až se pohne Ataru

Pokiaľ pôjdeš iba kvôli mne a nie kvôli sebe tak je to také divné. Dievčatá ma nepotrebujú sami to hovorili. A ja ich nepotrebujem vôbec. A trénovať môžeš aj potom keď ti dám súkromné lekcie. zasmial sa a stále sedel.

Shiryuu Nao

Dojedla jsem poslední sousto a odložila krabičku i s hůlkami na zem vedle kopí. Bylo to nejlepší jídlo, jaké jsme za poslední dobu jedla. Ani mě nenapadlo poděkovat, nebo jí krabičku odnést. Prostě jsem takové věci neřešila. Vstala jsem s úmyslem pustit se zase do tréninku, ať to konečně zvládnu. Chytila jsem ruce natažené nad hlavou a protáhla se, až mi trošku prokřupaly v zádech kosti. Bylo to celkem uvolňující. Teď už přišel čas zase trénovat a já se podvědomě začala opět soustředit stejně jako předtím. Má představivost a fantazie mi dosti pomáhala a já ji dokázala při technice patřičně využít. Na chvilku jsem se přestala úplně hýbat a soustředila jsem se na chakru, kterou jsem měnila v blesky. Složila jsem pečetě na techniku a zkusila jsem to. "Raiton, Jibashi!" Stejné jako předtím. Z rukou mi opět vylétly nezkrotné blesky, které už čekaly na to, až s nimi někam udeřím. Nechtěla jsem tu nic ničit, ale ten pocit, který mi ty blesky dávaly...nedalo se tomu odolat. K mému překvapení jsem techniku držela už celkem bez problémů a zvládla jsem do ní i přidat víc chakry, abych ji zesílila...a pořád jsem and ní neztratrácela kontrolu a držela ji. Tváří mi projel spokojený úsměv a já opět uhodila technikou do země na stejné místo jako předtím. Tentokrát byla silnější než předtím a i vzhled blesků o tom vypovídal. Plazily se po zemi rychle, intenzivně a viditelně...a ničily, co jim přišlo do cesty. Možná byly silnější díky vlhkosti kolem..ale stejně. Tentokrát to při nárazu do stromu kousek kmene skoro až vypálilo...no udělalo to do něj celkem znatelnou díru a já věděla, že kdybych techniku udělala silnější, účinky by byly destruktivnější. Bylo zvláštní, že první den mě úplně vyčerpalo jen pár pokusů...ale teď? cítila jsem se pořád skvěle. Možná proto, že jsem nejspíš oficiálně techniku zvládla. Otázky byla, co teď. Ještě jsem si mohla techniku pořád zkoušet, ale co se učit dál? ... Pak mě to napadlo. Teď jsem se mohla konečně pokusit zvládnout nechat probíjet bleskem celé své tělo. Když jsem zvládla tohle, měla jsme i na to, abych zvládla používat klanovou schopnost, takže jsem k ničemu senseie ani momentálně nepotřebovala, což bylo dobře. Tohle jsme mohla trénovat i bez něj. Jen tak letmo jsem se rozhlédla po ostatních a s úšklebkem se zastavila pohledem na Nami. Nejspíš měla na senseie stejný názor jako já. Vlastně...přišla mi asi nejsympatičtější z celé Kiri, i když jsme se chtěly navzájem zabít. To ovšem nic neměnilo na tom, že mi byla pořád ukradená, jako všichni ostatní, ale ji jsme byla alespoň schopná snést...Teda občas...

Natsuki

Tak jelikož s tebou ráda trávím čas, tak kvůli tobě, zasmála jsem se. Pomalu jsem vstala. Tak ukaž mi ještě jednou ty pečetě, bez toho, aby si mě zlil vodou, mrkla jsem na něj.

Jasné povedal a postavil sa. Pomaly a viac krát poskladal pečate ale bez toho aby pouźil techniku. Tak máš? Keď chceš tak ti dám zvitok kde budú pečate napísané.

Otevřela jsem oči a rozhlédla jsem se okolo. všimla jsem si Ataru s Natsuki jak vedle sebe sedí. Znechuceně jsem se odvrátila a podívala jsem se co dělá Nao. Pořád pracovala na svojí technice. Chvíli jsem ji pozorovala, jak se soustředí, jak jí probíjí blesky rukama, jak se hýbe. Seděla jsem tam a nespouštěla jsem z ní oči. Pak jsem sebou najednou škubla a potřásla jsem hlavou jako bych se probírala z transu.Um..asi bych se taky měla vrátit ke cvičení. Zvedla jsem se a vyrazila jsem ke břehu. Ještě jednou jsem se podívala na Nao a pak jsem se už soustředila jenom na svůj trénink. Zase jsem si stoupla na hladinu. Tohle už mi šlo, horší to bylo s pohybem. Zvedla jsem levou nohu a pokusila jsem se udělat krok dopředu. Vyvedlo mě to z rovnováhy, ale podařilo se mi to ustát. Chvíli jsem se klátila na hladině, jak jsem se snažila udržet rovnováhu a nespadnout do vody. Nakonec se mi podařilo vyrovnat a stála jsem už zase klidně na hladině. Ok to bysme měli..takže další krok. Zvedla jsem druhou nohu a pokusila se udělat krok. Zase jsem se začala klátit na hladině, ale tentokrát se mi povedlo se srovnat mnohem dřív než předtím. Začínala jsem si myslet, že už mi to jde a tak jsem udělala rychle za sebou dva kroky, což jsem už neustála. Několikrát jsem zamávala rukama jak jsem se snažila udržet rovnováhu, než jsem spadla do vody. Celá mokrá a naštvaná jsem vylezla na břeh a zkusila to znovu. Už mi nedělalo problém stát na hladině, ale jakmile jsem se měla hýbat na rozvířené hladině, neudržela jsem se a spadla jsem do vody. Tentokrát jsem se soustředila o dost více a pokusila jsem se to udělat podle rady Natsuki. Zavřela jsem oči a pokoušela jsem se cítit vodu, každý její pohyb, každou vlnku, každý proud, který v ní procházel. Nejdřív jsem udělala jen jeden krok. Necítila jsem se moc dobře se zavřenýma očima a tak jsem je otevřela, ale i přesto jsem se pokoušela cítit jak se voda pohybuje a přizpůsobovat se jejímu rytmu. Udělala jsem krok dopředu. Kupodivu se mi stálo lépe když jsem se soustředila na vodu a né jenom na čakru. Pomalu jsem udělala další krok. trochu jsem se ještě zakymácela, ale už jsem měla pocit, že vím jak na to. Pokusila jsem se udělat pár dalších kroků, bez toho abych skončila ve vodě. Tentokrát už jsem byla schopná dělat kroky pomalu bez toho abych se pokaždé zakymácela jako topol ve větru. Zastavila jsem se a rozhlédla jsem se okolo. Bylo inspirující stát a všude kolem sebe vidět jenom vodní hladinu. Zkusila jsem udělat pár rychlejších kroků. Poprvé mi dělalo trochu problémy se ještě v pořádku udržet, ale po několika pokusech už jsem se zvládla udržet na vodě i v rychlejším tempu. Rozeběhla jsem se někam doprostřed jezera. Bylo zvláštní cítit ten pocit volnosti. Ten pocit, který jsem v životě cítila jen párkrát. Pořád mě něco svazovalo, ale teď jsem měla pocit, že jsem volná, jako pták, který se může nechat unášet dál a dál, kam se mu jen zachce. Měla jsem pocit, že se můžu rozběhnout, pryč daleko od všeho a všech... ale pořád tu bylo něco, co jsem musela udělat, a na to jsem potřebovala zůstat tady.Zastavila jsem se až na druhém konci jezera, tak daleko, že jsem skoro neviděla ostatní. Otočila jsem se a pomalým krokem se vrátila k Atarovi. Myslím, že tohle už zvládám....co dál?

Natsuki

Ne díky, teď už to zvládnu. Přiběhla k nám Nami a začala se chlubit, že už to zvládá.
Vidíš si skvělá, usmála jsem se na Nami. Odešla jsem od nich kousek dál a začala trénovat.

Dobre tak zatiaľVidel som že to Nami zvládla chodenie po stromoch tak aj po vode. Zamyslel som sa a povedal Máš aj nejakú podstatu alebo vieš teda budeš s učiť ovládať iba Hyoton? opýtal sa a z vrecka vyťahoval papierik.

Shiryuu Nao

Možná jsem zůstala pohledem na Nami viset až moc dlouho, ale na druhou stranu si toho nejspíš stejně nevšimla. Dál jsem ji nějakou dobu pozorovala, jak jí jde její trénink a vypadalo to, že celkem dobře. To já jsme s největší pravděpodobností dnes zkončila. Ne, že bych nechtěla trénovat...jenže jsem věděla, že kdykoliv něco nového začnu, tak neskončím, dokud se to nenaučím a to by byl pro dnešek celkem problém. Nechtěla jsem ale ani odpočívat. Byla jsem sice ráda, že jsem techniku zvládla, ale teď už nebylo, co dělat. Jen jsem si povzdechla a došla si pod strom pro své kopí, které tam už nějakou chvíli leželo. Přitom mi padl pohled i na krabičku obentó, kterou mi půjčila Natsuki. I když si pro ni mohla zajít sama a já se nemusela ani obtěžovat jí ji nosit, tak jsme ji stejně vzala do druhé ruky i s hůlkami a rozhlédla se jejím směrem. Ne, že bych tam šla kvůli tomu, ale chtěla jsem vrátit senseiovi svitek. Všimla jsem si, že Nami už tam taky stojí, takže nejspíš svůj trénink zvládla. Naučila se to celkem rychle...ale ne tak rychle, jako já. Bez jakéhokoliv výrazu jsem se rozešla a kráčela k nim. Nijak jsem nespěchala a šla jsem spíše elegantně a pomalu. Nakonec jsem dorazila na místo a krabičku položila k ostatním. Natsuki jsem žádnou pozornost nevěnovala, protože jsem vůbec necítila povinost a ani nic podobného, abych jí poděkovala. Jen jsem upřela svůj pohled na senseie a vytáhla si z kapsy svitek, který jsme mu hodila.
"Tohle už nepotřebuju." Oznámila jsem tak trochu nepřítomně a přeměřila si pohledem Nami, která si toho nemohla nevšimnout.
"Hmm, nezmenšila ses od minule?" Řekla jsem naprosto klidným tónem s vážným výrazem ve tváři a trochu jsem se k ní přiblížila. Sahala mi maximálně po prsa a já přemýšlela, jestli opravdu neroste do země, pokud je to vůbec možné.

Sensei mě svojí otázkou docela zaskočil. Ehm...no já... nevím. Řekla jsem trochu zmateně. Nikdy jsem o tom nepřemýšlela.¨Připadala jsem si jako blbec a tak jsem tam jenom stála a zmateně koukala na zem, dokud nepřišla Nao. Všimla jsem si, že se na mě kouká a v koutcích mi začal cukat usměv. Naštěstí to přes masku nešlo vidět a když jsem si to uvědomila, pokusila jsem se tvářit jakože mi to vadí. Po chvíli už mi to vadilo dopravdy, citíla jsem se pod jejím pohledem nesvá a nervozní. Pak promluvila. Jako obvykle se strefovala do mojí výšky a přiblížila se ke mně. Začala jsem se cítit nervozně když byla tak blízko a tak jsem zapomněla i na její slova. Byla o dost větší než já, což umocňovalo moji nervozitu z ní a tak jsem ustoupila kousek stranou. Zatvářila jsem se trochu zmateně a chvíli jsem hledala slova, abych se nějak vytrhla z téhle trapné situace. Ehm..um..takže co? Otočila jsem se zpátky na senseie.

Natsuki

Vůbec mi to nešlo. nebylo to tím, že bych nechápala princip nebo, že bych byla hloupá, ale proto, že jsem sledovala co se děje u Ataru a holek. Pokusila jsem se sousředit, přestat je vnímat a zkusila to znovu. Pořád se nic nedělo. Povzdechla jsem si a pokračovala.

Tak skús vložiť do tochto papierika chakru. Chyť ho do rúk a sústreď chakru. A papierik zareaguje na každú podstatu inak. podal Nami lístok. Nao ignoroval a ignoroval aj tie ich žabo myšie vojny.

Shiryuu Nao

Čekala jsem nějakou její poznámku, ale ta holka byla evidentně úplně mimo a já přemýšlela, jestli jí narážky na její výšku opravdu tak moc vadí. Vlastně mi to bylo vcelku jedno, jen mě to na malou chvíli zarazilo. Už jsem od nikoho nic nepotřebovala, tak jsem se několik kroků vzdálila a sedla si na břeh jezera, aniž bych si jich všímala.

Natsuki

Začala jsem dávat pozor na to co dělám, podařilo se mi nashromáždit vodní čakru, ale nepodařilo se mi vypustit proud vody, takže jsem si akorát lokla. Aaa kašlu na to dneska, zanadávala jsem. Došla jsem k ostatním, sebrala krabička od obědů, poskládala je do batohu. A odešla si sednout pod strom.

Vzala jsem si od něj lístek a zmačkala jsem ho do malé kuličky, kterou jsem po něm hodila směrem na čelo. Nezajímají mě vaše srandičky! Chci se naučit ovládat Hyuton a ne si tady hrát s lístky...

Ťažko si povzdychol a už mal Anime kvapku. Nakoniec mu skončil na takýto výraz -_- No tak ja niečo vymyslím... Teraz keď tak choď za Nao, nech ťa naučí lepšie ovládať chakru alebo si zatrénujte niečo spolu. Zajtra už by som mal byť schopný ťa niečomu naučiť. Aj tak je neskoro. povedal a dúfal že sa mu to prepečie. Nakoniec som len kývol na rozlúčku a odišiel som za Nat. Tak čo budeš eŠte trénovať alebo skočíme niekam?

Natsuki

Zvedla jsem oči a přejela Ataru pohledem. Je fakt hezký. Ne, trénovat už nebudu , usmála jsem se. Natáhla jsem k němu ruku, aby mi pomohl na nohy.

Vzal som Nat ruku a pomohol jej vstať. Tak ideme na tú sľúbenú večeru žmurkol na Nat a ponúkol jej rameno.