Jezero Kiri

Shiryuu Nao

Zavřela jsem oči a nějakou chvíli senseiův klon ignorovala. Nehodlala jsem se bavit ani se senseiem...natož s jeho klonem. Asi bych mu ani neodpověděla, kdybych se tak nenudila, ale teď jsem opravdu neměla nic lepšího na práci.
"Co bys řekl? Snad vidíš, že teď netrénuju..." Odpověděla jsem bez většího zájmu, aniž bych otevřela oči.

Natsuki

Díky, zlý chlapče, rozesmála jsem se. Chvíli jsem se jen tak opírala a usínala. Měla bych se zvednout, nebo ti tu usnu, zívla jsem. Měla bych vstát, ale tak ještě chvilku ..... a usnula jsem.

Nič som nepovedal a len pohladil Natsuki po vlasoch. A bol rád že ju mám tak blízko pri sebe.

Klon: Pýtal som sa ako ti to ide... to znamená či už zvládaš udržať blesk aspoň chvíľu. hovoril stále zo záujmom v hlase a úplne nechal plávať to že sa stále s ním bavila tak ako sa bavila.

Shiryuu Nao

Chlad, co se táhl od jezera mi začal být už celkem nepřijemný, a tak jsem vytáhla nohy z vody a přitáhla si kolena co nejblíž k hlavě, abych se o ně mohla opřít. S odpovědí jsem si dávala celkem na čas. Nejdříve jsem se usadila do pohodlné polohy a až pak na klona nějak zareagovala.
"Hmm...možná..." Znělo to spíš jako povzdech a nejspíš jsem si odpověděla jen nahlas sama pro sebe a dál hleděla na jezero.

Klon: Videl že je jej zima a tak vytiahol zo zadného vrecka poskladaný plášť a prevesil ho cez Nao. Dokúpil som jedlo a všetko ostatné takže zase môže spokojne jesť prehodil tému na inú. A vlastne aký bol klan Shiryuu? opýtal sa zvedavo.

Shiryuu Nao

Hm? Vcelku mě překvapilo, že mi přes záda položil jeho plášť. Nejdrřív jsem ho chtěla ze sebe shodit, ale nakonec jsem si to rozmyslela a plášť si ještě víc přitáhla. Připomělo mi to časy, kdy si mě v klanu hýčkali jako v bavlnce a dělali všechno, co jsem jim řekla...Jenže to už bylo pryč, ale i tak jsem reakci senseiova klonu brala jako samozřejmost, takže jsem se ani neobtěžovala nijak poděkovat...obzvlášť ne klonu. Chtěla jsem ho dál ignorovat a nejspíš bych to i udělala, kdyby mi nepoložil otázku týkající se klanu. Můj pohled pořád hypnotizoval jezerní hladinu a já si jen nahlas, trochu otráveně, povzdechla. Já sama poznala málo lidí z klanu a většinu informací jsem věděla pouze z různých legend a příběhů, které mi odmala vštěpovali do hlavy, a kterým jsem věřila.
"Náš klan byl v dávných dobách velice silný, mocný a nezávislý. Bojoval jen sám za sebe a odmítal se podřídit jakékoliv vyšší moci. Všichni členové byli vychováváni tak, aby se z nich stali typičtí představitelé klanu s veškerou jeho fylozofií. Nepochopil by jste to...My jsme jiní, než vy...Nikdy nepodceňujte draka." Řekla jsem pevně s velkou sebejistotou a hrdostí v hlase, který jasně vyjadřoval mou myšlenku, že pocházím z klanu, který je...tedy byl víc, než ostatní. Ani na okamžik jsem neodvrátila pohled z vodní hladiny a jistá nepřátelskost a arogance v mém chování byla pořád znatelná. Aby taky ne...já ostatními vždycky opovrhovala a celkově jsem lidi nesnášela.

Klon: Takže kompletné vymytie tak ako sa to pokúšal on.... kedže som odpočíval tak som ako keby klon riadil na diaľku a bol som to ja sám. Stále hovoríš že ťa nemám podceňovať a pritom ty sama podceňuješ všetkých naokolo... Pritom podceniť súpera je jedna zo smrteľných chýb ktorú môže ninja urobiť v boji. A zrejme ťa učili že sila spočíva v jedincovi a v tom aké silné jutsu dokáže ovládať... zamyslel sa a pozeral do neba, navážil sa do zadu a oprel sa rukami. Si myslíš že ťa nikto nepochopí ale popravde aj ja som bol vychovávaný senseiom tak že sila je všetko čo ninja má.... rýchlosť, chakra, ovládanie mnohých techník..... Ale teraz keď to je tak dávno viem že nemal pravdu, viem že sila svalov je slabá oproti sile slova, citov a hlavne dobrých priateľov. Ale jemu šlo len o to aby som bol jeho poslušným vojakom ktorý splní jeho rozkazy a hneď ako sa dozvedel že mu stojím v jeho plánoch sa ma rozhodol zabiť... Dovtedy som si myslel že ma berie preto takého lebo chce aby som dosiahol čo najvyššie, ale otom mi to došlo že chcel zo mňa spraviť iba obyčajnú zbraň ktorá preňho znamenala toľko ako shuriken... hovoril naštvane a hodil žabku do vody.

Shiryuu Nao

Nechala jsem ho domluvit, i když jsem poslouchala jeho proslov jen tak na půl. Nijak zvlášť mě nezajímalo, co říkal, ale nakonec jsem se k němu přecejen otočila se znuděným výrazem ve tváři.
"Zeptal jste se...já odpověděla...nic víc, nic míň." Můj hlas byl klidný, jakoby se mě to ani netýkalo a zase jsem se otočila.
"Navíc...já nejsem ničí zbraň. Jdu sama za sebe a dělám si co chci. Nikdo mě neovládá a vlasně v této době jsem jediný představitel klanu Shiryuu." Řekla jsem tentokrát hrdě s pohledem upřeným zase kamsi pryč.

Však ja nečakám ani žiadnu odpoveď.... A to je ešte horšie keď ideš sama za seba... si ľahká korisť pre tých čo vedia manipulovať s ľuďmi. A to že si posledná z klanu to neznamená vôbec nič.... Klany vymierali, vymierajú aj vymierať budú. Zober si taký Uchiha klan.. hrdý to klan a vymrel do jedného. Niekedy hrdosť nieje ten správny pocit. povedal a znova rozrušil hladinu jazera kamienkom.

Shiryuu Nao

Trochu jsem se zamračila, když opět narušil poklidnou hladinu jezera, na kterou se neustále upíral můj pohled, ale nic jsem neříkala. Měla jsem na celou věc vlastní názor a nehodlala jsem se se senseiem, ani jeho klonem dál bavit. Jen jsem si arogantně odfrkla a dál ho zase víceméně ignorovala. Opravdu jsem nechápala, co se mi tu snažil říct...no ne, že by mě to zajímalo. Žila jsem si vlastní život a ostatní mi byli ukradení. Za tu dobu, co jsem tu vysedávala, jsem si celkem odpočala a nabrala trochu sil. Nebylo to sice nijak slavné, ale k pokračování v tréninku to stačilo. Přemýšlela jsem, že si ještě chvíli odpočinu a pak se opět vrhnu na trénink.

Natsuki


Nečekaně jsem se pohnula a vzbudila se. Vůbec jsem nevěděla jak dlouho jsem spala, jen to, že se válím po Ataru. Promiň, usmála jsem se, proč si mě nechal spát?

Klon: Hm... Nao ty si ideálny poslucháč. Človek sa vyrozpráva ani ho neprerušuješ a ani to nikomu nepovieš. Kebyže si trošku milšia bolo by to ideálne na 100%. zasmial sa. A už bol z neho zase len obyčajný klon.


Ja: tvoril som oči a pozrel som sa na Natsuki. Kedy sa už prestaneš ospravedlňovať za niečo čo je príjemné pre obe strany? povedal rozosmiatym hlasom a pokračoval A nieje dobré aby som ťa budil... potom by si si neodpočinula a nemala dostatok síl. A zároveň by som si prerušil aj svoj odpočinok. znovu sa zasmial a prešiel Natsuki po vlasoch.

Natsuki

Spíš jsem líná a ty mě v tom podporuješ. Potřebovala jsem se protáhnout, ale nechtělo se mi vylézt Ataru s náruče. A ještě mě cpeš čokoládou,povzdechla jsem si, za chvíli budu tlustá a neschopná čehokoli, rozesmála jsem se.

Zaslúžiš si to a myslím že pokiaľ ťa budem trénovať tak to nebude mať na teba žiadny vplyv zasmial sa. Aj ja som lenivý a pozri nie som až taký hrozný... alebo?

Shiryuu Nao

"Milejší? Nemám k tomu důvod..." A ani povahu. Odvětila jsem s mírným, ale přesto znatelným, úšklebkem na rtech. Co tady vůbec dělám...pracovat v týmu...poslouchat senseie...Nechat se všemi otravovat a muset to snášet. Tohle není a nikdy nebyl můj styl. Kdybych měla jinou možnost, nikdy bych se k tomu nesnížila...Jak ubohé. Hlavou se mi honily myšlenky rychlostí blesku a já si čímdál víc uvědomovala, že mezi tyhle lidi prostě nepatřím. Navenek jsem působila klidně, ale uvnitř mě to štvalo. Věděla jsem, že si nemůžu dovolit, chovat se tak, jak jsem byla zvyklá, ale stejně jsem se tak pořád chovala...Jinak jsem se chovat totiž ani neuměla a vlastně ani nechtěla. Tohleto mě naplnilo další energií, i když moc pozitivní nebyla. Vstala jsem, oprášila se a odešla zase trénovat. Byla jsem naštvaná a potřebovala jsem to ze sebe dostat, abych se zase uklidnila. Po malé chvíli jsem upadla do stavu soustředěnosti, ale ten tlak v hlavě, kvůli kterému jsem byla naštvaná, jsem pociťovala stále. I přes to všechno jsem se pustila do tréninku. Složila jsem pečetě a bez přemýšlení se pokusila o techniku. "Raiton, Jibashi!!" Měla jsem pocit, že s tímhle pokusem ze mě velká část vzteku vyprchala, což taky bylo na technice znát. Z dlaní mi vyletěly opravdu silné blesky...silnější, než se mi kdykoliv předtím podařilo, a zvládla jsem jei nějakou chvíly udržet, což jsem si v té chvíli ani moc neuvědomovala. Nejspíš to bylo tím, že jsem byla rozčilená...víceméně sama na sebe, i když jsem se snažila svalit vinu za to všechno na někoho jiného. Měla jsem chuť tou technokou něco trefit, ale než jsem to stihla, přestala technika účinkovat. Až po tom, co zkončila, jsem si uvědomila, že jsem se zase nechala trochu unést. Opět naštvaná a unavená jsem se svezla do sedu a se zavřenýma očima takhle zůstala nehybně sedět.

Natsuki

No nevím, ušklíbla jsem se, odtáhla se od něj a přejela po něm pohledem. No není to nejhorší, šťouchla jsem ho rukou do břicha a začala se smát. Prej trénovat s tebou, jediný k čemu mě navádíš je lenošení. Opřela jsem se o něj znovu.

No tak niekde treba začať... a čo sa týka teba tak ti si úžasná povedal to normálne. Zatvoril som oči a vnímal čo povedala Nao a poslal som jednu myšlienku a znova otvoril oči. A venoval sa Natsuki.

Klon: Klon sa len na ňu pozrel a povedal to čo chcel originál. Ver že ak nastane moment kedy budeš tým ohrozovať svojim správaním tak ver... že ťa zabijem. povedal z úsmevom na tvári. Ale to je len tak pomimo. a sledoval ako trénuje.

Natsuki

Díky, já vím, pousmála jsem se. Měla bych trénovat, ale nechce se mi se pohnout.

Shiryuu Nao

"Heh..." Stále jsem seděla na zemi a se zavřenýma očima, klidným hlasem a arogantním úšklebkem v obličeji si pobaveně odfrkla. Celý tým i se senseiem mi byl naprosto ukradený a stejně tak i jeho výhružky.
"Co se má stát, stane se." Odvětila jsem pevně. Zvedla jsem se ze země a se stále stejným pobaveným výrazem jsem bez jakéhokoliv pohledu zamířila pryč z okolí jezera.
(přesun)

Klon: jej bol v pätách a nasledoval ju. (Klon presun)

Ja: No tak nechoď keď sa ti nechce ... Ale zajtra sa do toho pustíme a začneme z novou technikou žmurkol na Natsuki. Takže zase budeme nocovať pri jazere alebo pôjdeme k tebe alebo ku mne domov? Predsa len keď máme zajtra naplno trénovať dobrý spánok na posteli je najlepší.

Natsuki

Nestačí ti tvoje holky, že trénuješ i mě? Rozesmála jsem se. Navíc já nezvládám ani ten klon. Já nespím na jezeře, vždycky doma, kousek jsem se odtáhla abych mu viděla do obličeje, u sebe doma, vyplázla jsme na něj jazyk.

Tak Nami sa niekde túla a Nao je samostatná dokým sa nenaučí to čo potrebuje. A myslím že ten klon za chvíľu zvládneš. pozrel som sa na Natsuki do tváre a ako mi vyplazuje jazyk. No ale vieš všade je dvom lepšie. A hneď ráno by sme aspoň mohli ísť hneď trénovať. povedal a pohral sa z Natsukinmi končekmi vlasov.

Natsuki

Hmm, ale já neřekla, že si tě beru sebou domů, zasmála jsem se. Jo jít ráno trénovat, s tebou toho natrénuju. Mrkla jsem na něj dál se smála.

Ale vážne dneska sme si oddýchli a zajtra budeme dačo robiť. Ale to by mi nemohlo byť v noci samému smutno. zahral urazeného a zároveň pozeral psími očami na ňu. Obaja nebudeme sami cez noc, ráno mi urobíš raňajky a ja ťa naučím novú techniku... To je fér no nie. povedal a Štuchol do Natsuki a smial sa.

Natsuki

Teda nějak rychle se mi snažíš dostat do postele, pošťouchla jsem ho a trochu zčervenala, ale klidně, tě vezmu k nám, ona se tam volná postel najde, sice nevím co ti to pomůže, pač já v ní nebudu, ale proč ne, tu snídani ti klidně udělám. Zašklebila jsem se na něj.