Jezero Kiri

Zakňučal som Ach... neviem môj život nieje pestrí a nemá pestré farby... som rád že je aspoň čierno biely Otvoril som oči a pozeral sa na Natsuki psími očami No tak dobre keď inak nedáš.... povedz presne čo chceš vedieť a ja ti to poviem ale nebude to nič pekné povzdychol si.

Natsuki

Vzpomněla jsem si na jeho noční můru a došlo mi, že se mu stalo něco ošklivého. Promiň, jsem trochu nechápavá, omlouvám se, už dám pokoj. Pohladila jsem ho po tváři. Pak jsem se vrátila k čechrání jeho vlasu a radši mlčela.

Spokojne som zatvoril oči Nooo... ale ty by si mi mohla o sebe niečo povedať. Lebo okrem toho že viem tvoje meno a že si krásna neviem skoro vôbec nič. povedal už zaspávajúcim hlasom. A zazíval. A nieže zase očervenieš a stratíš reč. povedal jej hraným prísnym hlasom a zasmial sa.

Natsuki

Přesně podle předpokladu jsem zčervenala a zmlkla. Jen jsem seděla, pohrávala si z jeho vlasy a mlčela.

Keď nič nepovedala bolo mi jasné že urobila to čo som jej povedal že nemá robiť. Nahodil som šibalský úsmev a vyskúšal som poštekliť Natsuki.

Natsuki

Už se začalo stmívat. Asi budu muset jít domů, usmála jsem se. Takže kdyby sis odlehl, šťouchla jsem do něj, tak bych se zvedla. Nerada bych, aby si sem pro mě přišli, tak jako včera. Usmála jsem se.

Zasmial som sa No tak si odľahnem ale samú ťa domov ísť nenechám keď sa stmieva vyhupol som na nohy a podával ruku Nat nech vstane. A odpoveď Nie neberiem povedal isto.

Natsuki

Já už jsem velká holka, zasmála jsem se a nechala si pomoct vstát. Sebrala jsem batoh. Navíc mi nikdo nebude rozkazovat, šťouchla jsme ho prstem do hrudníku.

Ja som Natsuki chytil jednou rukou a pritiahol som si ju k sebe a zašepkal Si veľké dievča ale nikdy nevieš pousmial som sa. A ja som zlý chlapec ako stvorený na doprovod krásnej dámy začal som Natsuki púšťať lebo som nevedel aký to bude mať efekt.

Natsuki

Opět jsem zčervenala a sklopila hlavu. Co mám s tebou dělat, tak jdeme ? Zeptala jsem se a pomalu se rozešla.

Mať ma rada to stačí zasmial som sa a vykročil za Natsuki-chan.

Natsuki

Možná časem, řekla jsme potichu, usmála se a vydala se domů.
(přesun)

"No ale podla reakcií už teraz" zasmial som sa po myšlienke a vydal sa za ňou. (Presun)

Shiryuu Nao

Takhle brzo ráno vládl u jezera klid a ticho...a taky naprostá ztráta orientace, protože díky mlze nebylo vidět ani na metr. Tohle mi ani tak nevadilo, spíš mě to potěšilo, protože díky tomu se tu v těchto brzkých ranních hodinách málokdo objevil, takže jsem tu konečně byla úplně sama. Posadit jsem se nikam nemohla, protože tu ještě pořád zůstávala noční rosa a všude bylo vlhko. Stát takto bízko u jezera nemělo moc smysl, protože tu byla mlha nejhustší. Poodešla jsem tedy do míst, kde její hustota nebyla tak strašná, a kde jsem alespoň něco viděla - něco víc, než jen metr před sebe. Nejdřív přišla na řadu malá rozcvička i s kopím, abych se trochu po ránu rozhýbala. Poté jsem kopí odložila tak, abych na něj pořád v případě potřeby i přes tu mlhu viděla, a začala jsem se soustředit na svou chakru a na techniku, kterou jsem chtěla trénovat. Byla jsem naprosto klidná a soustředěná a už jsem se snažila nedělat stejnou chybu, jako včera. Má soustředěnost spíš vypadala jako půlhodinová meditace, ale já nechtěla nic uspěchat, abych náhodou zase neomdlela...Včera mi to bohatě stačilo. Přestala jsem meditovat, otevřela oči a pořádně se nadechla. Cítila jsem, že teď je ta pravá chvíle pokusit se znovu o techniku. Teď tu bylo vlhko a mě napadlo, že by to mohlo jít trochu lépe, ale dál jsem se nad tím nepozastavovala, složila jsem pečetě a snažila se přiblížit alespoň z poloviny k technice. "Raiton, Jibashi!" Pocítila jsem v dlaních výboj a hned na to jakoby vyletěly malé blesky...Opravdu malé a opravdu jen na chvíli. Sice tu bylo malinké zlepšení oproti včerejšku, ale pořád nic moc. Ani náhodou jsem nebyla spokojená...spíš naopak. Nejspíš jsem tentokrát použila zase moc málo chakry. Pořád jsem neodhadovala potřebné množství, což mi zrovna nepomáhalo. Nijak mě to neodradilo a já pokračovala v tréninku dál.

Natsuki

Došla jsem k jezeru. Byla tam mlha, že skoro nebylo vidět. Naštěstí Nao stála v místech, kde mlha nebyla tak hustá, takže jsem do ní nevrazila. Ahoj, pozdravila jsem ji a aniž bych čekala na odpověď, prošla jsem kolem. Kousek dál od ní jsem zastavila, hodila batoh do trávy a začala trénovat vodní klon.

Doplácal som sa k jazeru kde bola celkom hustá hmla. Nevadilo mi to a tak som si ľahol pod strom a oddychoval. Kedže mám hmlu rád tak som jej ešte pridával viac a tak sa začala viac a viac zhusťovať a bola ako mlieko.

Shiryuu Nao

Trénovala jsem už celkem dlouho a únava se mi zatím úspěšně vyhýbala...Ale jakékoliv pokroky taky. Od rána se to ani trochu nezlepšilo a mě to už začínalo trochu rozčilovat, což mi k úspěšnému zvládnutí techniky taky zrovna nepomáhalo. Kruci! Zvrčela jsem se a zkusila to znovu. Soustřeď se...soustřeď se...He? Zrovvna kolem mě prošla Natsuki. Divila jsem se, že si její jméno vůbec pamatuju, ale nijak jsem jí neodpověděla a zase se pustila do tréninku, když byla dostatečně daleko odemě. Mlha začínala celkem ustupovat a byla tu mnohem lepší viditelnost, než když jsem přišla...Dokud teda nepřišel sensei a nepřidával jí na hustotě. Nevšímala jsem si ho, nadechla se a zkusila tu techniku znovu. Složila jsem pečetě a soustředila se, co to šlo. "Raiton, Jibashi." Tentokrát z rukou vyletěly celkem viditelné blesky, ale ani ty jsem neudržela. Jediné co se mi povedlo udržet, byl výboj v dlaních, které ještě teď elektrizovaly. Jen jsem si povzdechla a připravovala se na další pokus.

Natsuki

Blbá mlha, zanadávala jsem, když mlha začala houstnout. Trénovat takhle sama je nuda, měla jsem vzbudit Yunu. Povzdechla jsem si pro sebe. Pak jsem se znovu soustředila a pokusila se o klon.

Zasmial som sa keď som počul Natsuki a videl som blesky tak jasné že o mohla byť jedine Nao. Hmla nieje nepriateľ...Hmla je kamarát.... hovoril som hlasno ako nejaký duch a smial sa pri tom.

Shiryuu Nao

Zhušťující mlze kolem jsem nevěnovala pozornost do té doby, než jsem pomalu neviděla ani na krok. To si dělá srandu... Nevěděla jsem, kde se přesně náš úžasný sensei nacházel a řvát na něj přes celé jezero se mi taky nechtělo. Použila jsem tedy svoji tajnou schopnost a snažila se zaměřit jeho chakru. Vycítit ji bylo snadné, ale určit polohu už bylo těžší. Spoléhala jsem se na tuhle schopnost, ale šla jsem víceméně po slepu. "Au!" Sykla jsem, když jsem vrazila do stromu, což mi náladu nezlepšilo. Nakonec jsem doklopýtala na místo, odkud se zdála být chakra nejsilnější.
"Asi vás hodně baví sabotovat cizí trénink, že?!...No nebylo by to poprvé." Zavrčela jsem kamsi do mlhy, protože jsem opravdu neviděla ani na krok.

Natsuki

Kousek ode mě se ozval Ataru se svou nablblou připomínkou. Bavíš se dobře? Zasmála jsem se a hodila kunai do míst odkud se ozval.

Na Nao som nereagoval na oplátku ja a prestal som vytvárať hmlu. Následne sa ozvala Natsuki a vďaka tichému zabíjaniu som zistil včas že po mne letí kunai ktorému som sa vyhol a on sa zapichol do zeme ale aj tak som sa zahral na raneného Auuuu... pomoc krvácam kričal som ako by ma naozaj trafil.

Shiryuu Nao

Slyšela jsem, že kolem mě cosi prosvištělo a ani jsem radši neodhadovala co to bylo. Následně se ozval sensei. Kéžby...
"Patří vám to..." Zamumlala jsem si pro sebe a s povzdechem jsem odešla zase trénovat. Neměla jsem na něj náladu...Ať si klidně vykrvácí. Bylo mi to jedno. Mlha trochu začala opět řídnout, jakmile ji přestal vytvářet, takže jsem na své tréninkové místo trefila, aniž bych o něco zakopla nebo do něčeho narazila.

Natsuki

Když se Ataru ozval, na vteřinu jsem uvěřila, že jsem ho trefila. Počkat, zarazila jsem se, trénuje holky, takže bude aspoň jounin, těžko jsem mohla někoho takovýho trefit, to by byla sakra náhoda. Promiň, ošetřila bych ti to, ale v té mlze k tobě netrefím, zavolala jsem na něj a potichu se rozesmála.

Taký postoj Nao očakával a tak ho to veľmi neprekvapilo.
Kedže hmlu prestal vytvárať tak mohla miznúť aj tá čo tu bola. Naschvál nič nehovoril a kunaiom ktorý po ňom Nat hodila si porezal ruku a krv si rozotrel po ramene a natrhol tričko aby to vyzeralo že ho trafila.