Sídlo klanu Kuga

Natsuki

No pokud chceš trávit den se mnou, mrkla jsem na něj, tak jdeme trénovat k jezeru ten klon.

Tak pokiaľ ti nebudem vadiť tak môžem zasmial sa a dojedal posledné kúsky. No k jazeru to by aj šlo a pokiaľ ten klon zvládneš naučím ťa nové techniku mrkol na ňu a dojedol. Postavil sa a odložil svoj tanier.

Natsuki

Snědla jsem už velké množství jídla, ale moje snídaně končí vždy vločkami. Vstala jsem nachystala si vločky a začala je pojídat. Podívala jsem se na něj podezřívavě, a co že máš takovou snahu mě učit?

Pozrel som sa nechápavo na Nat a povedal Neviem čo tým myslíš. Ja naučím kohokoľvek ak mám čo. Teba, Nao, Yunu a aj Nami pokiaľ bude chcieť ale iba to čo viem ja.

Natsuki

Dojedla jsem vločky, odnesla misku do dřezu. Při cestě zpátky jsem pohladila Ataru po zádech, ale notak, já to nemyslela zle. Půjdeme? Usmála jsem se na něj.

Ani ja som to nemyslel zle. A áno ideme. chytil Natsuki za ruku a čakal kedy vyrazí ona.

Natsuki

Usmála jsem se na Ataru a vydala se ke dveřím. Obula jsem se, odemkla jsem a otevřela mu dveře. Pak jsem se vydala k jezeru.
(přesun)

Spolu s Natsuki sme sa vybrali k jazeru ruka v ruke.. (Presun)

Klon: Jen jsem se přišla podívat jak ti to jde. Odpověděla jsemmu a šibalsky se usmála.

Dobře no... už pomalu budu finišovat... A proč se tak směješ? podivilse tak trochu...

Klon: Trochu jsem poustoupila aby mohl nahlédnout za mě.

Když můj klon poustoupil jen jsem zvedla zrak od vodní hladiny, zamávala Akiovi a doběhla k němu. Tak co? Vypadá jáko já? Zeptala jsem se se smíchem a pohodila hlavou směrem ke klonu.

Wow... skvělý byl jsem nadšenej jak dobře to zvládla, i když mě trochu trápilo, že rychleji než já... Tak a teďka se do toho opřu.A pln odhodláni sem se pustil do tréninku s tím že do hodiny bude hotovo.

Natsuki

Přišla jsem domů, dala si sprchu, dala mokré věci uschnout, oblékla si suché. Odešla jsem do kuchyně a nachystala oběd pro všechny u jezera dokonce i pro Nao. Rozdělila jsem ho do krabiček, dala do batohu a vydala se zpátky k jezeru.
(přesun)

Zrušila jsem klon, opřela se o nedaleký strom a sledovala ho při tréninku.

Yuna čekala opodál a bylo mi trapné ji takhle zržovat, ale po chvíli jsem úplně přestal přemejšlet nad tím jeslti tam stojí či ne. Akorád mě to znervózňovalo a rušilo při tréninku...
---
Po nějaké hodině a půl naprostého soustředění na tréning se mi nepovedly klony, které by nasvědčovali tomu, že sem kousíček od konce. K tomu mě začal sužovat pocit hladu.... Tak to sem fakt ještě potřeboval... namíchl se a zkusil soustředit klon tak agresivně, že se mi povedlo utvořit dva, ale tím stylem, že se po 2 vteřinách rozpadly... V tu chvíli mě došlo co jsem dělal blbě... moc chakry, málo tvořivosti.... Zkusil jsem to tedy ještě jednou, ale tentokrát pomalu a s menším množstvím chakry. A ejhle povedlo se. Klon stál na místě necelou minutu a pustil jsem se s ním do řeči. Když vydržel i to poslal jsem ho za Yunou, aby ji probudil z této nudné hodiny a půl co probíhala pro ní určitě jako celá věčnost.

Měla jsem přivřené oči, ale stále ho upřeně pozorovala a když ke mě přišel jeho klon otevřela jsem oči úplně a pořádně si ho prohlédla. Hmm ... Já radši originál. zasmála jsem se, rozběhla se k originálu a skočila mu kolem krku. Šikula. Po tom co jsem mu to zašeptala do uchal následovala další vlna smíchu.

Jakmile na mě "zaútočila" klon se zrušil a začal jsem se smát s ní. Děkuju, tak co? Nedáme si něco k snídani? nebo že by už k obědu?

Trochu jsem se od něj odtáhla tak abych mu viděla do očí, ale ruce jsem z jeho krku nesundávala. Neděkuj. Vyplázla jsem na něj jazyk. A co by si můj pán dal? Nasadila jsem naprosto oddaný pohled a upřeně se mu dívala do očí.

Díval jsem se jí do očí Myslím, že to bych nechal na kuchaři, co myslíš?

Rozhlédla jsem se. Tady ale žádný není co s tím budeme dělat? Zadržovala jsem smích a dál se na něj tak oddaně dívala.

ÁÁÁchjóóóó..., pousmál jsem se na ní jen tiše dodal A co takhle něco vymyslet a ukuchtit společně?

To jako bez kuchaře můj pane? A námáhat vaše jemné ruce? Zatvářila jsem se udiveně. Tak to by nešlo. Abych to zdůraznila několikrát jsem zavrtěla hlavou.

Chytil jsem jí hlavu,Ale, ale, slečno, my budeme namáhat naše ruce. Popřípadě bychom mohli použít klony, pokud by vám to příliš vadilo, ovšem má to jednu nevýhodu... Já za svého klona nezodpovídám. A pokud budeme toto ještě chvíli řešit může se stát, že za chvíli nebudeme ani moci jíst.

Když mi chytil hlavu jen jsem na něj vyplázla jazyk. Opravdu můj pane, ale to by za vás měli dělat lidé jako jsem já. Uklonila jsem se mu a dál už neudržela přívaly smíchu.

Slečno, to si jako myslíte, že nechám takto půvabnou kunoichi za sebe nechávat dělat jídlo? Za koho mě máte? žekl jsem trochu vyčítavě ale s obrovským úsměvem v koutcích rtů.