Sídlo - Organizace Sedm šermířů z Mlžné

Ataru

Tréning Taijutsu som ukončil keď bola figurína na maderu..... Popukal som si kosti v rukách.... Bol som spotený a potreboval som sprchu... Tak som si skočil pod dlhú sprchu a následne sa zastavil v kuchyni kde som do seba iba nalial zvyšok saké.... Meč nahodil do púzdra a odišiel preč zo sídla....(Presun)

Shiryuu Nao

Od chvíle, kdy jsem opustila okolí jezera jsem se cítila mírně zmateně. Sice mě málo lidí dokázalo nějak rozhodit, ale nadruhou stranu se to zase dařilo mě samotné naprosto skvěle. Teď jsem jen nenápadně obcházela sídlo šermířů, ve kterém mi sensei nabídl ubytování a já nevěděla, co dělat a jak se rozhodnout. V téhle situaci jsem ještě nikdy nebyla...abych musela přijímat něčí pomoc, a teď mě to nehorázně rozčilovalo. Na chvíli jsem se zastavila přímo před vchodem, zírala zamračeně na dveře a přemýšlela, jestli jít či nejít dovnitř. Znovu jsem si v hlavě zhodnotila aktuální situaci a tohle mi pokaždé vyšlo jako lepší řešení, než spát v těch podřadných ubytovnách. Po chvilce má nerozhodnost zmizela, protože jsem to vzala z úplně jiné strany. Tak fajn...já se ho sice o nic neprosila, ale když mi to tak ochotně nabídl, nemůžu odmítnout...Ale ať si pak nestěžuje. Tváří mi projel úsměv, který se spíš dal přirovnat k zákeřnému šklebu. Nakonec jsem se teda přemluvila, že to sídlo půjdu alespoň omrknout, a tak jsem zavítala k hlavní bráně, která byla dokonce i odemčená. Nenápadně jsem vklouzla dovnitř a bránu za sebou zavřela. Pohybovala jsem se opatrně, protože jsem netušila, jestli tu bydlí kromě senseie ještě někdo, ale doufala jsem, že ne. Bohatě stačilo že jen tak tak snesu jeho...nevím jak bych snesla ještě někoho dalšího. Prošla jsem síní a chodbou, až jsem nakonec skončila nejspíš v...kuchyni? Podle vybavení to nejspíš kuchyň byla, což mi připomělo znovu mé nedávné kručení v břiše. Opravdu jsem už měla hlad a dokonce jsem se mohla najíst v klidu, dokud tu ještě nikdo nebyl. Můj zrak se obrátil k ledničce a já k ní rychle přiskočila, abych si vzala něco k jídlu. Kopí jsem opřela o kuchyňskou linku a donesla si jídlo ke stolu, kde jsem ho do sebe celkem v rychlosti naházela. Vůbec jsem si nepřipadala drze, že vyjídám cizí ledničku. Hladová jsem už sice nebyla, ale unavená ano. Rozhodla jsem se jít nejdřív osprchovat a pak najít nějaký pokoj, nebo něco, kde bych si mohla nerušeně odpočinout. Zvedla jsem se od stolu, sebrala kopí a vydala se na menší průzkum. Koupelnu jsem našla celkem snadno. Pobyt v ní mi ani výjimečně netrval tak dlouho, jako obvykle. Hned po tom jsem se vydala hledat nějaký pokoj. Teď mi bylo celkem jedno, jak jaká ložnice vypadá. Prostě jsem zalezla do té, co byla nejblíž a plácla sebou do velké heboučké postele, kde jsem po chvilce usnula.

Unavený a ospalí som vošiel do sídla... V kuchyni som do seba hupol prášky na spanie a zapil to saké. Vošiel som do prvej izby ktorú som našiel... meč som položil k posteli a zakryl som sa perinou a vďaka práškom som ako tak zaspal.... Kedže bola tma a poriadne som sa okolo seba nepozeral vošiel som do izby kde spala Nao a ľahol si vedľa nej....

Shiryuu Nao

Nespala jsem ještě tak tvrdě, abych si nevšimla, že mi někdo leze do pokoje. V tom momentě jsem jen rozespale zakňourala, převalila se na druhou stranu a víceméně spala dál. Ani v tom nejhorším snu by mě nenapadlo, že mi sensei vleze do postele. Ve chvíli, kdy si lehl vedle mě, jsem jen instinktivně pootevřela oči, ale hned na to je zase zavřela. V prvním momentě mi to ani nedošlo a chtěla jsem spát dál, ale hned na to jsem sebou prudce škubla a senseie skopla instinktivně rychle z postele.
"Hej!!!!!Kam si myslíš, že lezeš?!!!" Zavrčela jsem vztekle a zároveň dosti překvapeně. V místnosti byla sice skoro tma, ale já stejně poznala, kdo to je už podle jeho chakry...ale přece jen jsem nahmatala lampičku u postele a rožla světlo. Měla jsem chuť vzít kopí, co bylo opřené u stolku a omlátit ho senseiovy o hlavu, ale držela jsem se a snažila se uklidnit.

Dostal som pekný kopanec a následne to so mnou pekne hodilo o stenu.... Z peknou bolesťou hlavy nielen vďaka úderom som otvoril oči a videl rozmazanú machuľu v svetle... Ehm... čo sa deje kto ste? Čo tu robíte? Kto som ja... zamumlal z časti rozospaný a z časti omámený liekmi. V tej chvíli mal mozog úplne vygumovaný. A ani som si neuvedomil pri toľkej bolesti že mám rozbitú hlavu a po tvári mi steká pramienok krvi....

Shiryuu Nao

Chvíli jsem na něj jen vražedně zírala a přitom se snažila uklidnit. Vůbec jsem nelitovala, že jsem ho nakopla tak silně...zasloužil si to...neměl mi lízt do postele. Jeho nesrozumitelný mumlání mi moc nedávalo smysl, ale otázky, kterým jsem rozuměla mě snad naštvaly ještě víc.
"Já ti řeknu kdo jsem! Jestli nevypadneš z téhle ložnice, tak budu tvá noční můra..." Zavrčela jsem znovu nepříjemně, ale pak jsem si všimla krve, co mu stékala po tváři. Dle jeho reakcí byl naprosto mimo.
"Co s ním sakra je?...Čím se stihl za tu chvíli takhle zřídit...Co teď s ním..." Ani jsem si neuvědomila, že mluvím nahlas. Nevypadal, že by byl schopný nějak normálně reagovat, takže evidentně ani pořádně nevnímal, co mu říkám. Všechny vyhlídky na to, že opustí moji ložnici a nechá mě napokoji byly pryč. Neochotně jsem vstala z postele a přemýšlela, čím ho probrat.
"Že jsem radši nezůstala na ubytovnách..tam jsem měla alespoň klid a nemusela jsem se otravovat s opilým senseiem..." Povzdechla jsem si a zamířila do kuchyně, kde jsem do kbelíku napustila ledovou vodu a rychle se vrátila zpátky do ložnice, kde jsem vylila tu ledovou vodu senseiovi na hlavu. Nevěděla jsem, jestli to zabere, ale i já jsem byla rozespalá a moc mi to nemyslelo. Čekala jsem, jestli se probere, nebo ne.

Brrrr... to je zima povedal som už normálnym hlasom zo zavretými očami, rukou som si chytil hlavu ktorá ma nepekne bolela. Potom som sa poobzeral naokolo a tváril som sa prekvapene vôbec som netušil kde to som a čo sa stalo. pozrel som sa na Nao Kto ste? Pozeral som na ňu nechápavo lebo posledné čo som si pamätal bol príchod z misie do Kiri a odvtedy som ma slušné okno...

Shiryuu Nao

Dělá si ze mě srandu?! Prolítlo mi hlavou, ale z jeho reakcí jsem usuzovala, že to myslí vážně...Což bylo ještě horší. Potlačila jsem svůj vztek a jen si otráveně povzdechla. Tohle jsem opravdu neměla náladu řešit...ale nic jinýho mi nezbylo. Krok jsem od něj ustoupila, posadila se na postel a dál ho, teď už znuděně, pozorovala.
"Takže...SENSEI," Zdůraznila jsem oslovení, aby si to uvědomil. "Nejspíš máte malý výpadek, takže vám to shrnu. Jste doma...já tu taky bydlím a jestli mi ještě jednou vlezete do postele, tak skončíte minimálně v nemocnici. Toď vše k vašemu stavu. Příště dopadnete hůř!" Stejně jsem se neudržela a do už tak nepříjemného hlasu se mi vetřel výhružný tón.
"A k vašemu poslednímu dotazu...Jsem váš žák a pochybuji, že je normální, aby sensei lezl svým žákům v noci potají do postele a je mi úplně jedno za jakým účelem. Měl byste přestat pít." Můj hlas byl čímdál podrážděnější, protože já byla unavená, chtěla jsem spát a chtěla jsem mít od něj konečně klid.

Počúval ju s otvorenou pusou Sensei?.....do postele?.... žiak? pýtal som sa sám seba. Ale toto je moja izba to si pamätám postavil sa s ťažkosťami a otvoril skriňu, skriňa nebola plná ale jeho pár vecí tam bolo. A ospravedlňujem za to čo som urobil. Ale na dnes tu ešte môžeš zostať a ráno presťahujem svoje veci do inej izby. A pokiaľ chcem aspoň niečo naspäť musím piť. Vzal som si meč a zistil že mi krváca hlava a tak som sa pobral do kuchyne.. kde som meč oprel o kuchynskú linku. Z chladničky som vytiahol lad a pivo. Sadol som si za stôl lad som zatiaľ pohodil na stôl a otvoril som si pivo. A vreckovku som si priložil na krvácajúcu ranu.

Shiryuu Nao

Nechala jsem mu nějakou chvíli na to, ať se vzpamatuje, protože jeho výraz mi přímo napovídal, že ho nemám zbytečně zahlcovat dalšími informacemi. Ani na chvíli jsem z něj projistotu nespustila oči, protože jsem se v něm vůbec nevyznala. Pfuuuu... Povzdechla jsem si a promnula si unavené oči. Sensei se zatím odpotácel ke skříni a já si všimla, že tam má opravdu věci, takže bylo možné, že jsem se nastěhovala do jeho ložnice...Vlastně to bylo více než pravděpodobné.
"Má reakce byla možná trochu přehnaná, ale můžete si za to sám..." Oznámila jsem mu a rozhodně jsem se nehodlala za nic omlouvat...a ani se stěhovat někam do jiného pokoje. Chvíli jsem se dívala za odcházejícím senseiem a přemýšlela nad jeho poslední větou. Teď už se mi ani moc spát nechtělo...

Keď som sa krvi ako tak zbavil tak som si na hlavu priložil ľadový obklad a vypil pivo na jeden šup... Následne som sa pozrel a videl že zásuvka z liekmi je otvorená... neochotne som vstal a pozrel sa a videl že moje tabletky na spanie sú otvorené a na linke bolo vidieť prázdnu flašku Saké "Tak sa mi zase vrátili... spomienky ma minulosť" pomyslel som si a od zúrivosti som stisol ruku v ktorej som mal fľašku, jej črepy sa mi zaryli do ruky. Ale bolo mi to jedno. Následne som od zúrivosti chytil meč a rozbil stôl... a padol na kolená zo slzami v očiach...

Shiryuu Nao

Nejspíš bych si šla znovu lehnout a senseie bych dál naprosto ignorovala...byl to můj styl a mě byli všichni ostatní víceméně ukradení, ale teď jsem se z nějakého záhadného důvodu zvedla z postele a odkráčela za ním do kuchyně. Po tom, co jsem z té vedlejší místnosti zaslechla jsem ani nemohla jinak. Něco mě ho nutilo neignorovat a já vůbec nevěděla co, ani proč. Stoupla jsem si na začátek kuchyně, kde můj pohled okamžitě padl na senseie a následně na tu spoušť kolem. Chtěla jsem mu opět vynadat, ale jakmile jsem si všimla jeho reakcí, mlčela jsem...a nevěděla proč. Nevěděla jsem, jak se v téhle situaci chovat, ale nepřemýšlela jsem a se zamračeným výrazem jsem zatím prohrabovala šuplíky kolem, abych našla nějaký obvaz. Po chvilce se mi to povedlo a já bezeslova přikročila k Atarovi a chytla ho za jeho poraněnou ruku, ze které kapala krev. Sice jsem netušila, proč to dělám...proč bych se o něj měla vůbec nějak zajímat, ale očistila jsem mu ruku od zabodaných střepů a obvázala ji.
"Měl by jste si jít lehnout..." Řekla jsem neutrálně, aniž bych se mu podívala do očí. Nic víc jsem pro něj udělat nemohla...ani nechtěla...Neměla jsem ve zvyku někomu pomáhat.

Mrskol sebou o kuchynskú linku a nič nehovoril poutieral si slzy a iba tak bezducho reagoval na to čo povedala Pre niekoho je spánok vyslobodenie pre niekoho utrpenie viac menej už sám pre seba, zaťal päste a pokúšal sa ukludniť. Len tak bezducho zízal na stenu a pokúšal sa všetko zlé dostať z hlavy von...

Shiryuu Nao

Byla jsem unavená a neměla jsem náladu tu s ním dál cokoliv řešit. Nezajímaly mě jeho problémy, ale neměla jsem v úmyslu tu celou noc poslouchat, jak ničí okolní nábytek. Otočila jsem se a mířila směrem do svého pokoje, ale na konci kuchyně jsem na něj ještě pohlédla.
"Dělejte si co chcete, to už není můj problém...ale měl by jste se sebrat." Promluvila jsem k němu pevným, ale klidným hlasem. Je slabý... Pomyslela jsem si, ale nahlas jsem to neřekla a bez dalšího zájmu se odebrala do svého pokoje, kde jsem za sebou zavřela dveře a zamířila rovnou do postele.

Heh.... pohŕdavo sa pousmial na Nao. Niekomu sa žije keď vyrastal v bavlnke...... nemá ani potuchy čo je to život zamrmlal som si pre seba. V tom sa mi prevrátili oči a ja som omdlel... bolo to aj dobré aspoň som mal pokoj...

Shiryuu Nao

Slyšela jsem, že něco mrmlal, když jsem odcházela, ale má osoba už ho víceméně ignorovala, takže jsem ani nerozuměla, co říká. Bylo mi to jedno. Teď už jsem ležela v posteli a nehodlala jsem znovu vstávat, nebo se s ním bavit. Zaslechla jsem sice z kuchyně další ránu, ale už jsem jí nevěnovala žádnou pozornost. Zase jsem byla naštvaná sama na sebe i bez toho, aniž bych věděla proč. Samozřejmě jsem vinu zase přisuzovala komukoliv jinýmu, jako vždy...v tomto případě senseiovi. Ani jsem si neuvědomila, že celý dům nějak utichl a z kuchyně se už nic neozvalo. Já sama byla unavená, takže jsem nic dál nevnímala. Po chvilce se mi zavřely oči a já opět usnula.

Po dlhom čase som prišiel k sebe. Pozbieral som sa na nohy... Mal som stále takú istú bolesť hlavy ako predtým. Pooobzeral som sa okolo seba bol tu pekný bordel. No teraz som nebol v stave aby som upratoval. Vybral som sa do druhej izby a po ceste som sa zastavil v izbe kde spala Nao chcel som jej zatvoriť dvere ale videl som že je odokrytá a tak som ju šiel zakryť a následne jej zatvoril dvere do izby. Vošiel som do susednej izby a padol som do postele a tak ako som bol som tam znova či už zaspal alebo odpadol....

Shiryuu Nao

Ráno jsem se vzbudila celkem brzy a to i přes to, že venku bylo pořád dosti šero díky všudypřítomné mlze. Když se člověk podíval z okna, myslel si, že je noc. O tom, že je ráno, mě ale zvládly přesvědčit hodiny na nočním stolku. Rozespale jsem jen zavrčela a zachumlala se celá do peřiny s ůmyslem, že se ještě trochu prospím. Po pár minutách jsem to vzdala. Nemohla jsem usnout, takže nemělo cenu trávit další čas v posteli. V těchhle brzkých ranních hodinách bývala má nálada pod bodem mrazu a ani dnešní den nebyl vyjímkou. Po ránu by mě asi nejspíš nikdo potkat nechtěl. Znovu jsem cosi potichu zavrčela, neochotně vstala a vydala se do koupelny. Nezbývalo mi nic jiného, než jít přes zdemolovanou kuchyň a nějak jsem si neuvědomila, že na zemi krom rozbitého stolu leží i střepy. Dnes jsem měla nejspíš smůlu, protože už po pár krocích jsem si o jeden z nich pořezala nohu. Sice jen lehce, ale stejně mi to náladu zkazilo ještě víc. Uklízet jsem to ani v nejmenším nehodlala, a tak jsem, teď už opatrně, odklopýtala úspěšně bez dalšího zranění do koupelny, kde jsem si ránu vyčistila, uskutečnila ranní higienu a převlékla se do svého obvyklého oblečení a zase vylezla ven, abych si udělala něco na snídani. Tentokrát jsem ten bordel v kuchyni už ignorovala, ale na střepy si pořád dávala pozor. Uvařila jsem si čaj a udělala něco lehkého k zakousnutí, protože jsem moc hlad neměla. Automaticky jsem se tím vším otočila k místu, kde dřív býval stůl a vzápětí si otráveně povzdechla. Snídani jsem snědla ve stoje, ale s čajem jsem si sedla na okenní parapet a pozorovala tu uklidňující mlhu, co se rozprostírala venku.

Ráno... Teda skôr už na obed som vstal z bolestami hlavy ktoré mi pripomínali včerajšiu bujarú noc akurát to nebol jeden z tých dobrý večerov. Nejako sa mi podarilo vytackať z postele a z izby a mal som to namierené do kúpelne... Po ceste som minul kuchyňu a vedel že ma tam čaká upratovanie. Dal som si dlhú sprchu ktorá mi obyčajne pomôže ale tentokrát to nebolo také ukludnujúce ako by som potreboval. Po sprche a umytí som vbehol do kuchyne iba v uteráku okolo pása a snažil som sa zamiesť ten neporiadok, keď nie ten stôl tak aspoň tie črepy. Až po zametení a príprave raňajok som si st´ale neuvedomil že tu niekto je. A tak som sa schuťou pustil do raňajok a pitia čistej vody.

Shiryuu Nao

Slezla jsem z okenního parapetu a zamířila do kuchyně odnést prázdný hrnek od čaje do dřezu. Prošla jsem kolem senseie, odložila hrnek a rozhlédla se po kuchyni.
"Moc jste tu teda neuklidil." Oznámila jsem bez většího zájmu, aniž bych se na senseie podívala. Stála jsem u kuchyňské linky a sledovala to, co ještě včera byl stůl. Vypadalo to, že uklidil alespoň střepy, i když tomu asi taky moc nedal, když se některé pořád válely mezi troskami stolu.
"Ani ty střepy jste pořádně nezametl..." Povzdechla jsem si a myslela si svoje.

Pozrel sa na ňu výrazom ktorý jej nemohol napovedať či sa hnevá, či je mu to smiešne... jednoducho bol bez emócií a takým istým hlasom aj povedal Načo máme upratovačku.... odvrkol jej.... dojedol a špinavé veci po sebe len dal do drezu a pokojne a kludne odkráčal do svojej izby kde Nao spala. Ztvoril za sebou dvere a prezliekol sa normálneho oblečenia. Vbehol do druhej izby kde si vzal meč a chodbou išiel pomaly do tréningovej haly.... V tréningovej hale boli sochy všetkých predošlých aj súčastních ninjov ktorý zastávali psot Mizukage. Podišiel bližšie k vodným figurínam... začal do nich sekať kým posekal všetky tie prvé sa obnovili a takto to opakoval donekonečna...

Shiryuu Nao

Nad jeho nepříjemným tónem jsem se jen arogantně usmála...ani nevím proč, ale z nějakého důvodu mi to přišlo vtipné. Počkala jsem, až zmizí někam pryč a už jsem na něj nemluvila. Jakmile odešel chodbou do haly, vešla jsem do ložnice a vzala si své kopí, které bylo od včerejška opřené o noční stolek. Chtěla jsem odejít někam ven, ale potom mi došlo, že ani nevím, jak tréninková hala vypadá. Byla to jen záminka...chtěla jsem se nenápadně podívat, co sensei trénuje, a tak jsem se připlížila ke dveřím a nakoukla dovnitř.

Po malej rozcvičke som sa rozhodol skúsiť tú techniku ktorá bola stále vo fáze tréningu. Vyskočil som a držal Hiramekarei oboma rukami.... pokúšal som sa uvolniť chakru z meča tam kde sa treba... obväzy z meča sa uvolnili a trocha sa mi to podarilo a vytvorilo sa tam malé kladivko Hiramekarei Kaihō udrel som do zeme tam kde bezbranne stálo pár figurín... Nemalo to taký silný efekt aký som chcel ale nato že to trénujem len tak krátko to bolo až prekvapivo silné. Figuríny sa zase obnovili ale pri nich zostala menšia diera v podlahe... prach sa rozvíril po celej hale. Uskočil som a meč položil na zem a poskladal pečate
Raiton: Shichū Shibari okolo skupinky figurín vybehli zo zeme 4 piliere. Vzápätí figuríny rozšľahali blesky a vzniklo medzi týmito piliermi bleskové väzenie. Keď som si bol istý že je po figurínach techniku som prerušil a znova si vzal meč Stále mi to celkom ide povedal som pochvalne sám pre seba. A pozeral som sa smerom na dieru v podlahe.

Shiryuu Nao

Vypadalo to, že si mě nevšiml, takže jsem mohla jeho trénink dál nenápadně pozorovat. Nejdřív jsem tak úplně nechápala, o co se snaží, ale to bylo jedno. Pozorovala jsem ho výjmečně alespoň s malým zájmem, dokud se celá místnost nezaplnila prachem po té jeho ráně. Ustoupila jsem ze dveří dozadu, aby mi prach nedráždil oči a nechtěně jsem zakašlala. Nejspíš mě neslyšel, protože když jsem se znovu podívala, dělal zase další techniku.
Hmm, sensei má taky raiton? Celkem mě to překvapilo. Ještě jsem v celé Kiri nepotkala nikoho jiného s tímto elementem. Po chvilce mě to tady už přestalo bavit, tak jsem se otočila a zamířila od vchodu haly pryč.