Sídlo klanu Kuga

Probuzení bylo na jedničku. Přijemné otevřít oči a mít někoho po boku. Yuna dál sladce spala s výrazem nevinného a bezbraného človíčka. Chvíli jsem se na ní díval, když v tom jsem si vzpomněl na trénování Henge no jutsu a klonech, které by se nám dost hodily. Najednou mě napadlo co bych mohl dělat s větrnou podstatou za klony, když Mizu je na Suiton a Kage je pouze specializace Konohy. Vyvinu si svojí, Fuuton Bunshin... nezní to špatně... pousmál se nad nápadem.
Potichu jsem se odplížil od Yuny, abych ji neprobudil. Popadla mě dobrá nálada, na stole jsem našel od Natsuki sendviče spolu se vzkazem že de trénovat. Pár jsem si jich vzal, najedl se a vydal se přímo na zahradu.
Začal jsem přemýšlet co a jak... Venku bylo přijemné, po dlouhé době ani nepršelo, ale ani sluníčko nesvítilo, jen foukal přijemný větřík, což bylo ideální. Takže... Bunshin jsme se učili pouze iluzi... to znamená že to byla jen promítnutá schránka jen tak bez ničeho... pokud do té schrány přidáme vodu zhmotníme jí = mizu, pokud kouř = kage takže to zkusíme s větrem... když potom dodáme chakru té zhmotněné iluzy vznikne klon... trocha chakry = trocha vlastní osoby... Takže pokud je má teorie správná jednoduše shromáždím vítr a snažím se z něj vytvořit sám sebe... Dal jsem se do tréninku, ale jediné co se mi po několika pokusech povedlo bylo tak trochu seskupit vítr kolem sebe, to mi sice pocuchalo vlasy, ale k ničemu mi to nebylo. Dál jsem pokračoval a doufal, že se časem projeví nějaká změna... Aspoň malinká...

Když jsem se vzbudila ani jsem neočekávala že by tu Akio mohl být a když jsem otevřela oči tak se mi očekávání potvrdilo. Vstala jsem a provedla každodení koupelnový rituál a seskákala dolů po nezraněné noze Akio ani Nat tu nebyli tak jsem si sbalila zbraně a vydala se trénovat k jezeru. (přesun)

Hodina minula hodinu a já dál tiše a soustředěně trénoval. Povedlo se mi čas od času malinko nashromáždit vítr co mě tak maximálně ovál... žádnou formu to nemělo, jediné v čem byl rozdíl bylo to, že vítr byl hustější. To, že jsem zůstal v rezidenci mělo své výhody. Ničím nerušený tréning a když jsem cokoli potřeboval zašel jsem si pro to domu. Pokusil jsem se znovu, naposledy o nashromáždění větru spíše než v nějakou podobu. Člověk by si řek, že když chce něco odhodlaně udělat a ještě k tomu naposledy tak se mu povede aspoň něco navíc než obvykle... Opak je pravdou... Nic se nezlepšilo. ... Došel jsme se domu napít, opláchnout obličej a svěží se vydal zpět trénovat....

Konečně jsem doskákala domů bylo to vyčerpávající takhle po jedné noze. Zabouchla jsem za sebou dveře a hledala Akia. Našla jsem ho venku na zahradě zřejmě něco trénoval. Pomalu jsem doskákala kousek od něj, tiše ho pozorovala a doufala že si mě nevšimnul, protože jsem ho nechtěla rušit při tréninku.

Ucítil jsem jak z jedné strany vítr najednou reaguje pomaleji, napadlo mě, že by to mohl někdo být. Vzal jsem kunai od pasu a hodil ho ke stromu odkud vítr reagoval méně. Kdo je to?!! Okamžitě jsem zavolal tím směrem.

Vetřelec! Zasmála jsem se a odrazila jeho kunai svým. Radši půjdu vypadá to že se potřebuješ soustředit.

Ahoj, jééé promiň za ten kunai. podrbal sem se ve vlasech na znamení toho jak je mi to trapné... Můžeš tu klidně být jestli chceš... A kde jsi byla celý den?

To je v pohodě. Hodila jsem mu kunai zpět. Byla jsem u jezera trénovat Mizu Bunshin no jutsu, ale pak jsem radši odešla Nat tam má společnost tak jsem nechtěla rušit. Znovu jsem se zasmála a posadila se na lavičku. Co to trénuješ?

Takže Mizu jo? hm... Schválně čí klon bude silnější... pousmál sem se a nechal ji na pochybách aby nevěděla co tím myslím. Natsuki společnost jo? hm... tak koho nám sem eště nastěhuje začal se smát.

Takže tu taky trénuješ klon? Byla jsem zvědavá jako obvykle. Myslím že nikoho, ale vypadá to nadějně. Vyplázla jsem na něj jazyk. Tak mi ukaž co umíš.

Hmm... Nadějně... hm... tak schválně koho si přivede. Uuu...u uukaž co?? podíval se vyjeveně, dit jediný co musim je tak sotva dát do kupy vítr... eště mu dát nějakou podobu... to bude trapas...

Vstala jsem a zkoušela na jedné noze udržet rovnováhu. Už mě z toho věčnýho skákání celkem bolela. Mizu Bunshin no jutsu Vedle mě se utvořila kaluž vody a začala se formovat, když mi byla asi do výšky pasu tak se rozprskla a namočila mě. No víc toho neumím...zatím. Usmála jsem se na Akia. Ukaž klon.

Neočekávej že na tom bude líp jak ten tvůj... Jak dlouho ses učila tadyten kousek? aniž bych čekal na odpověď složil jsem pečeť a začal shromažďovat vítr. Byl vidět jakýsi obrys formy siluety když v tom se vítr rozletěl a ovál nás... No... tak tohle je moje prozatímní maximum... dodal jsem trochu zklamaně.

Nadšeně jsem mu zatleskala. To bylo super. Já se to učila celou dobu co jsem byla pryč. Studem jsem se začervenala. Mohlo to být lepší já vím.

Super? začal se smát Jeslti tohle bylo super tak sem Mizukage od narození... Oproti tomu tvýmu to nebylo nic... A netleskej... Si nezasloužím... Mizu má základ podle mě těžší než ten muj, navíc když jsi tady dál od zdroje vody. Nechceš trénovat tady se mnou? Když tu takhle jsme?

Ale zasloužíš. Doskákala jsem až k němu. Já mám pro dnešek tréninku až po krk navíc už jsem skoro bez chakry, ale budu tě povzbuzovat. Políbila jsem ho na tvář a odskákala si zase sednout.

Dobře, jak chceš pousmál se na ní. Nasadil jsem zamyšlenou tvář. Když si to vezmu tak nepociťuju nějakou výraznou ztrátu chakry... No..snad to nemá nic za následek... třeba jen díky okolnímu větru to de jen jednodušeji....
Možná to vypadalo jako kdybych se probral z transu, když sem se znovu pustil do tréninku. Nechtěl jsem to vzdát, ale naučit co nejrychleji....

Dál jsem seděla na lavičce a pozorovala jeho snahu o vytvoření klonu rozhodla jsem se tu zůstat dokud jeho tréning neskončí. Šlo mu to čím dál líp a já občas prohodila nějakou povzbudivou větu. Po chvíli jsem na lavičce usnula.

Začínalo se stmívat, Yuna nejspíše usnula při tom mém nudném trénování. Ale byl jsem rád když mě občas povzbudila. Začal jsem pociťovat únavu a řekl jsme si, že pro dnešek by to snad už i stačilo. Přistoupil jsem k Yuně, zkusil vytvořit klon, který měl za účel pouze probudit ji větříkem. Bohužel se to nepovedlo... Pak mě napadlo, že bych ji zkusil probudit v její podobě henge no jutsu, ale rozhodl jsem se že ji nebudu mučit. Klekl si k ní na lavičku, políbil jí a jen tak tichonce dodal Yuna-chan, budíček.

Ze sna mě probudil krásný polibek pomalu jsem otevřela oči a spatřila Akia. Já nespala. Vykřikla jsem když jsem sebou škubla, rozhlédla se a zjistila že se stmívá. Pak jsem si promnula oči a znovu pohlédla na Akia. Tak fajn možná že jsem na chviličku usnula Sklopila jsem hlavu a tiše dodala. Promiň.

Jen jsem se nad tím pousmál Vždyť nejsi povinna tu se mnou být, natož abych tě nenechal spát, ještě k tomu když si tak tvrdě trénovala předtím. Byla rozespalá, takže prakticky bez síly v danou chvíli. Vzal jsem si do náruče a odnesl do obýváku na gauč, dokud byla takhle trochu mimo. Tak co si dáme k večeři?

Udělám ti Rámen. Vyskočila jsem z Pohovky jenže jsem to nějak neodhadla a došlápla na zraněnou nohu. Udusila jsem v sobě výkřik a po chvíli se pomalu začala sunout do kuchyně.

Chtěl jsem říci něco ve smyslu "ok", ale než jsem stihl cokoli říct už vstala a evidentně si stoupla na tu špatnou nohu. Poté pokračovala dál aniž by dala něco najevo... Ovšem zase tak slepý nejsem... Yuno? Ty si prostě nedáš pokoj co, věci jako "vyležet se, odpočinout" ti nic neříkají vid? Šel jsem k ní a když se tak snažila nic sem ji zakazovat nemohl, jen se jí snažil nějak vypomoci.

To víš že říkají jen nechci být přítěž. Pokračovala jsem dál do kuchyně kde jsem si posháněla všechny suroviny a začala vařit. Ehm .... nebude to takové jak od Nat, ale líp to nesvedu. Trochu jsem posmutněla a po chvíli si vzpomněla že bych mu měla to jídlo konečně podat. Natáhla jsem k němu ruku s miskou a trochu se pousmála.

Přítěž? Jsme snad na misi? Vypadám jako ten pedant Ookami? Prosímtě... zasmál jsem se. I když jsem ji chtěl pomoc tak ji ignorovala... Asi jí to všechno její hrdost nedovolí.... Podala mi jídlo, poděkoval jsem, vzal její misku a donesl ji ke stolu. Než se pustil do jídla čekal jsem než dorazí Yuna...